Poslední dnové Evropy?

Winston Churchill si přál, aby druhá světová válka vešla do dějin jako „zbytečná válka“. Věděl, že jí a všem jejím hrůzám mohly Británie a Francie v druhé polovině 30. let snadno předejít, kdyby projevily trochu tvrdosti. Pak by vlastenečtí němečtí důstojníci sami odpravili Hitlera a žádná válka by nebyla.

Jak asi budou lidé hledět na dnešní dobu za dvacet, třicet let? Nyní se píšou měsíce, kdy lze správným rozhodnutím zachránit statisíce či miliony nevinných lidských bytostí. Začne-li se protiraketová obrana ve střední Evropě budovat v příštím roce, bude plně funkční v letech 2014-2015. Mou jedinou starostí je: nebude to již příliš pozdě? 

Odpor proti protiraketové obraně je perversní v doslovném smyslu slova. Raketové technologie se budou zlepšovat, nebezpečné zbraně dále šířit. Získá-li je Írán, budou o ně usilovat i arabské země. Šíření raket a atomových zbraní bude nezadržitelné. S tím bude samozřejmě nezadržitelně stoupat i riziko jejich odpálení. 

A nebude-li pak nad Evropou protiraketová obrana, zemřou statisíce, ba miliony obětí. 

Primární funkcí státu je chránit životy a svobody svých obyvatel. Stát, který resignuje na jejich ochranu, ztrácí svou legitimitu. Jak potom označit postoj těch, kdo odmítají nabídku Američanů postavit nám, zadarmo, obranu proti největší hrozbě následujících desetiletí? Kdyby Američané chtěli za protiraketovou obranu zaplatit, bylo by to racionální a my bychom měli říci ano. Oni však, blázni, jsou ochotni nás chránit zadarmo - a my vlastní obraně, již můžeme mít zdarma, řekneme ne? 

Pokud to sociální demokracie udělá, je šílená a nezodpovědná. A, ano, perversní. 

Tragédií jaderného raketového útoku vůči Evropě by byly především ty miliony mrtvých. Ale nejen ty. Přesáhnou-li ztráty určitou mez, liberální demokracie zkolabuje. Jaderné zničení jednoho evropského města snad zánik občanských svobod v Evropě ještě nezpůsobí. Kdo by však po destrukci tří či více měst vsadil na to, že v hédonistické demoralizované Evropě dneška, tak neochotné podstoupit jakékoli ztráty, se náš systém lidských práv ještě udrží a nebude nahrazen autoritářským systémem tvrdé ruky? Jinými slovy, je iluzí domnívat se, že po příští katastrofě Evropy, jíž lze nyní instalací protiraketové obrany zabránit, leč z pošetilých důvodů k tomu nedojede, se pak s těmi spoluodpovědnými za katastrofu bude nakládat v rukavičkách.

Publikováno v týdeníku Týden č. 29, dne 21. července 2008.