Ať žije svoboda volby i u sňatků!

Ministerstvo kultury přišlo s nápadem, aby snoubenci mohli kromě existujícího snadno rozlučitelného sňatku uzavřít i manželství, v němž rozvod bude obtížnější. Vlna kritiky, která následovala, nese znaky iracionality, nepochopení a zbytečnosti. 

Kritika by byla pochopitelná, kdyby návrh ztížil možnost všech rozvodů. Pak by platila námitka, že to povede k neochotě lidí uzavírat manželství, a tudíž k méně stabilním partnerským vztahům. 

Jenže návrh nerušil dosavadní podobu sňatků. Jen ke stávající úpravě přidával možnost další. Tím vlastně rozšiřoval svobodu volby. Pro lidi, kteří chtějí uzavírat sňatky jako doposud, by se nic nezměnilo. A lidé, kteří by se chtěli dobrovolně zavázat ještě i k něčemu navíc, by tuto svobodu získali. Nikdo by nebyl k ničemu nucen, tak kdo může být proti? 

Ano, jedna námitka vznesena být může: co kdyby možnost volby pevnějšího sňatku u někoho vyvolala „zlou krev“ v tom smyslu, že jeden z nich by oproti druhému preferoval manželství se snadnější možností rozvodu. Odpověď je jednoduchá: to je přece jen věcí snoubenců samotných. 

Výhoda je přitom zřejmá: lze předpokládat, že lidé (ta menšina), kteří se rozhodnou pro pevnější svazky, vytvoří stabilnější prostředí pro výchovu dětí. Což je jednoznačně v zájmu společnosti. Takže návrh z Ministerstva kultury je dobrý jak pro jednotlivce (rozšiřuje jejich svobodu volby), tak pro společnost (povede k vytvoření některých stabilnějších svazků). 

Když už jsme ke klasickému manželství přidali i registrované partnerství, zajisté budeme ve své velkorysosti tak velkodušní, že těm, kdo si přejí legálně uzavřít pevnější manželství, tuto svobodu volby umožníme. Nebo tu je někdo, kdo by se stavěl proti právům menšin? 

Publikováno v Hospodářských novinách 14.11.2008.