Pohledem očima ženy

Pokusil jsem se napsat smyšlený příběh, ne jako muž, ale nahlédnout na romantiku a pokušení očima ženy.

Udělala by cokoliv, jen aby s ním mohla mluvit. Rozhlédla se po kanceláři a uvědomila si, že není jediná, kdo jej pozoruje s faktickým zájmem o jeho osobu. Ano, ale jak to dokázat. Všední pokusy o navázání bližšího seznámení mu jsou cizí. Alespoň tak působí. Většina z nás zná jeho životní cestu, která byla trnitá se vším všudy. Jak se vyrovnával s porážkami a odchylkami od normálu. Prožil toho tolik, že jej jen tak něco nepřekvapí. A to je právě ono. Každá žena, která tady pracuje, je prozatím se svými ženskými zbraněmi na něj krátká. Nejprve si všechny mysleli, že je gay, ale tato teorie přišla zkrátka, když se jedna z nás dověděla, že měl docela dosti i pestrých vztahů a že k jejich ukončení nedošlo většinou z jeho strany. To ten život, který vedl, jej připravoval o štěstí. Stejně si nedovedla představit jak je možné se z nenadání takto změnit, zklidnit a být docela někým jiným. Ano to je to co nás k němu táhlo. To tajemství proměny. Většina mužů ovlivní láska k ženě, jenže on změnu se sebou provedl docela sám a nic konkrétního jej k tomu nevedlo. Ani změna víry, peníze, úspěchy, neštěstí nebo něco podobného. Změna přišla tak prudce, že vznikaly sázky, jak dlouho mu to vydrží a už je to tak dlouho že se pomalu začíná zapomínat, kým byl. Je to neobyčejný člověk a tak dá zabrat vymyslet jak se k němu dostat blíže.

Každým dnem cítila, že jeho tajemnost ji začíná přitahovat téměř k posedlosti. „musím jej mít“, našeptávalo jí v hlavě. Okamžitě se zracionizovala a omluvila si své majetnické myšlenky a v duchu si řekla „já po něm toužím a přeji si, aby i on cítil totéž. Náhle si uvědomila, že při pouhém pomyšlení na něj začíná měnit své chování, celý soubor charakterních vlastností se jí otřásal v základech. Je to cesta? Udělat ze sebe lepšího člověka aby si mě nakonec všimnul? Výjimečný člověk asi nechce zakopnout o někoho nezajímavého. Ale opět ji vyvstanula otázka „ale jak a co mám udělat, abych pro něj byla zajímavá“. Opět si uvědomila, že ta posedlost jím ji někdy zcela ovládá. Zvedla se od stolu a šla si udělat kávu. Cestou do kuchyňky si opakovala, že se nesmí myšlenkami tolik masírovat, když jde o něj a nechat to na spontánní a možná i správné myšlence. V zápětí si uvědomila, že ještě nikdy neměla příležitost se k němu přiblížit. Vypila si kávu a pokračovala v práci. Do konce pracovní doby si už mozek nezaměstnávala touhou po muži, který se jí tolik zamlouval. Možná na něj nemyslela proto, že si to pro dnešek zakázala a i to je pokrok. Především než jej poznala tak si takovou disciplínu svého chování nedokázala nastavit. Věděla ale, že není jediná, kdo se díky němu pozvedl z bahna svých záludností a obohatil tak jejich život nejen ve firmě, ale i v soukromí.

Nakonec ji pomohla náhoda, ve které nikdy předtím nevěřila. Nebylo to nic výjimečného. Prostě se oba dva sehnuli ve stejný okamžik k ležícímu papíru, který někdo předtím vytratil, a srazili se hlavami. Viděla na něm, že se cítí provinile jako by to nebyla ona, kdo se zbrkle sehnul, aniž by se podíval, zda už to někdo neudělal. Jakoby to byla podvědomá reakce oplátkou za to, že na něj stále myslí. Stal se zázrak, usmál se na ni a zeptal se, zda je v pořádku. Nemohla ze sebe vypravit ani slovo a zmohla se pouze na kývnutí hlavy. Ještě jednou se ji omluvil a odešel. Ona tam zůstala stát a bylo jí líto, že se nezmohla na něco více. Po pár hodinách si stále nemohla odpustit, že možná promarnila příležitost navázat s ním kontakt. To ještě netušila, jaké překvapení se ji chystá život nadělit. Ke konci pracovní doby se otevřely dveře a on vstoupil do dveří s kytkou v ruce a další omluvou. Ujistila jej, že se skoro nic nestalo a sem tam nějaká boule ještě nikoho nezabila. Všimla si, že mu hlavou projíždí nezměrný tok myšlenek a že chce něco říct. Poprvé co jej zná na něm viděla známky nervozity a určité plachosti. Bylo roztomilé pozorovat jeho vnitřní boj a plna očekávání jej pobídla se slovy „děkuji za květiny, vidím že jste trochu nervózní, trápí vás něco?“ Odpověděl že by ji rád pozval na večeři, ale že je to dlouho co vyzval ženu ke společně tráveným chvílím. Jakmile to vyslovil, bylo cítit, že je zase plný sebevědomí a okamžitě ji řekl, že nechce, aby to bylo jen o jídle ale, že ji v podstatě zve na rande. Zeptal se, jestli souhlasí, a když mu potvrdila čas, který navrhoval, rozloučil se a odešel. Nemohla tomu uvěřit a okamžitě si v hlavě začala připravovat plány na dobu, než se s ním k večeru uvidí. Co všechno musí stihnout. Zvedla telefon a okamžitě se objednala do nehtového studia, kam chtěla zajít už před několika dny, ale vidina setkání s ním urychlila její rozhodování.

Dále jsem se neodvažoval psát.