Nemám rád supermarkety

Jenomže v malých obchůdcích není nakupování ve většině případů svobodné, pohodové, pozitivní. Mnohokrát se mi stalo, že sem si v takovém malém obchodě připadal, jako kdybych to tam chtěl vykrást, soudě podle pohledu obsluhy.

Nakonec, když máte zájem si věci prohlídnout a chování obsluhy vás degraduje na stěžovatele, buď raději něco koupíte, nebo odejdete, cítíte se trapně a už se tam nikdy neobjevíte. Vůbec se nedivím, že většina maloobchodů padá ke dnu, žádná etika jednání se zákazníky. Jako by si podnikatelé stále opakovali mezi sebou, že český člověk snese vše, co mu naservírujeme. To politika velkých supermarketů je jiná, leč vypracovaná a snaží se vám vnutit systém vlastního rozhodování. Zaměstnanci s nápisem na trikách jak vám mohu pomoci, možnost si zboží ohmatat, přebrat atd. Místo je natolik přizpůsobené, aby co nejméně obtěžovalo zákazníka, donutilo nakonec i mne, nakupovat v takovýchto velkých marketech.

Samotní zákazníci také přispěli svým chováním k určité degradaci chování obchodníků. Neustálé výlevy, občas i vulgární výrazy, také minimální mzda nemotivuje zaměstnance k vyšší a efektivnější práci. Rozhodně si myslím, že je čas pro novou generaci obchodníků v kamenných obchodech. Ty virtuální sice poskytují výhodu poklidného domácího nakupování, ale kamenný obchod zcela jistě ještě neumřel. Dost dobře si neumím představit, jak bych si objednával kus flákoty masa skrze virtuální síť. I když nepopírám, že jako futurista, tuším, že vývoj nelze zastavit a úplně živě si představuji, jak řezník, kdesi ve vzdálenějším místě, chodí s kamerou, popřípadě s vycházející novinkou Google glass na hlavě a pomocí těchto přenašečů společně vybíráme pochutiny dle vlastního výběru.

To je zatím hudba budoucnosti. Vrátím se k nakupování v supermarketech. Je sice pravda, že nakupování v tomto typu obchodů má své výhody například ve výběru zboží, ale mě osobně se po letech toto nakupování znechutilo. Hlavně když market vydává nějaké slevy, to aby soudný člověk zůstal raději doma, neboť mu hrozí i ušlapání. Ty nervy hádat se s rozdivočelou lidskou masou jsou úplně zbytečné. Nakonec když se začnete zajímat o potraviny, zjistíte, že jsme se nechali léta oblbovat kvalitou výrobků a v nemálo případech jsme dobrovolně nakupovali jedy lidskému organismu neprospěšné.

Kdysi jsem nakupování bral jako pouť mezi regály. Objevování rozmanitosti potravin bylo jako návštěva galerie. Jenomže neustálý tlak na co nejmenší ceny, tuto idylku zcela rozervalo. Co by taky člověk chtěl za korunu. Rohlík? Nenechme se vysmát, ale korunový rohlík, nemůže být rohlíkem. Takže se stalo, co se asi mělo stát. Začalo se šidit. A kde je to vidět nejvíce? Tam, kde je největší koncentrace zboží. V supermarketech.

Nepopisuji a ani nechci popisovat výhody, nebo nevýhody nakupování ve velkých obchodech. Jde pouze o moje vlastní pocity. Ty dobré jsem už ztratil. Pečivo nakupuji u našeho oblíbeného pekaře a to dražší než za korunu. Maso chodím kupovat podle potřeby ke dvěma vyhlášeným místním řezníkům. Na každý určitý druh potravin jako je mléko, spoléhám na prověřené zdroje, čili nakupuji jen konkrétní značky. Takže z kdysi příjemného bezstarostného nakupování se stalo průchod bludištěm. Pokud nemusím, už do velkých obchodů nechodím a pokud ano, nemám vůbec dobrý pocit.