Šel jsem po ulici a právě vylezly děti ze školy. Přede mnou šli tři kluci romského původu a povídali si mezi sebou. Asi takto: „more, nechtěl mi dát peníze, tak sem mu dal pěstí a hned mi je dal“.
Druhý mu říká, to nic není, more, na mě jich naskákalo šest, tak sem je začal bít, než přišla ředitela (asi univerzální pojmenování funkce ředitel/ředitelka v romské češtině) a řekla mi „zase ty?“.
Ujdu pár metrů, a když procházím kolem zmrzlinového stánku, otočí se na ty tři romské chlapce, chlapec bílý (omlouvám se, jen nevím, jak je mám, ty děti, v tomto případě rozlišovat v textu) a vyhrkne ze sebe: „hej, chceš pučit?“. Ti romští chlapci se hned otočí a všichni tři mají nastavené dlaně, načež jeden z nich řekne: „jo, chci pučit“. Kluk okamžitě odpověděl: „nepučím, protože si cigán!“ a on odpověděl: „nejsem cigán!“ a holčička, která stála hned vedle, jim řekla: „vy tři jste všichni cigáni, vám se peníze nepůjčují, protože vy nevracíte a kradete, to mi říkal můj táta!“
Tak nevím? My dospělí lidé už tak nějak obecně nadáváme na vyhrocenou situaci mezi většinou a menšinou, že jsme tím nakazili i naše děti. Tak tedy, když nikdo není schopný, udělat něco proto, aby se stav nezhoršoval, co bude, až nám vyroste nová generace? Otevřená válka na sociálním poli? Když už roste mezi námi dospělými nenávist k jejich stylu života na úkor nás ostatních? Podle mě tohle je jasná tikající puma ve stejném smyslu, jako když ve Francii vypukly nepokoje, jelikož jejich menšinám se nedostává práce, sociální program je pro mladé neuspokojivý a ani sami Francouzi to neumí vyřešit. Poněvadž, dokud nevypukl otevřený konflikt se zapalováním aut, problém s menšinami se odkládal.
Potom si pokládám otázku? Proč je Evropa tak humánní a nelimituje nárůst přistěhovalců, když sama má teď málo? Každý soudný člověk ví, že zvyknout si na pohodlí nepracovat je snadnější než cokoliv dokázat a tudíž pro naše Romy není prioritou s tím cokoliv dělat. Proč taky? Soudě ale podle rozhovoru našich dětí, kterému jsem byl přítomen, se situace natolik vyhrotí, že nepomůžou ani policejní manévry a nakonec budou muset stavět věznice zvlášť pro bílé a zvlášť pro černé, jak se mezi lidmi nazýváme!
Rozhodně přijmu každý komentář, rozhodně mne zajímá názor ostatních lidí, rozhodně chci vědět, zda nemám postavit někde ve městě nedobytnou pevnost, aby si v ní mohli hrát další generace dětí bez násilí a marasmu rasismu a sociální nerovnováhy. Myslím si taky, že u takového rozhovoru mezi dětmi by měli být politici přítomni a uvědomit si, že se to týká nás všech. Kdyby se u nás menšiny neměli dobře, byla by naše republika pouze tranzitní zemí do jiných. Jenomže to tak není, Romů stále přibývá a v peněženkách většiny na to peněz ubývá.
Nikdy ve svém životě jsem nepociťoval nenávist vůči komukoliv. Ale povězte mi, jak je možné, když v noci potkám čtyři Romské občany, ztuhne mi krev v žilách a o své slovo se přihlásí pudy sebezáchovy a strachu? Jak mám být potom nezaujatý? Jak mám potom rozlišovat, zda jsem nebo nejsem rasově motivovaný? A ještě ke všemu zákony této země nedovolují se jakkoliv bránit, neboť nakonec můžete být trestně stíhaný více, než ten kdo vás například okradl. To už je ale jiné téma. Vrátím se k našim dětem.
Když jsem ty děti poslouchal, jak se jednoznačně i ve společných školách rozdělují na bílé a nebílé, donutilo mě to popřemýšlet. I média sami o sobě, mají jakoby radost, když se někde stane konflikt, ve kterém figuruje rasové rozdělení, a ještě dokážou přikrmit vášně nenávisti. Takže až vyřešíme ekonomickou krizi, co se stane? Budou dnešní děti vůbec ochotny tolerovat, že jiní, ačkoliv nevytvářejí žádné hodnoty, se mají mít stejně dobře nebo lépe než oni sami? Každému je snad jasné, že se střídá generace za generací a každá obhajuje nové vize a snaží se vyvíjet na postavených základech generace předchozí. A na čem bude stavět v otázce rasové? Na to mi vláda schopná nebude odpovědět, jelikož to nijak zvlášť efektivně neřeší, a když ano, dopadne to stejně tak i na ty, kteří by opravdovou pomoc potřebovali.
A já mám pocit, že ty děti, ty momentálně nedospělé děti, začínají mít zcela jasno, že v budoucnosti bude naše republika více rozdělená a budou vznikat další ghetta, a že ty naše děti se nebudou bát postavit mezi nás a je vysoké ploty. Takže kam tohle vede? Bohužel já osobně na tohle odpověď nemám. Jediné co vím, že bych taky někdy chtěl vědět, jak jednat s úřady, aby mi vycházeli vstříc, pořád mě za něco nejebali a občas mi i něco dali, třeba slevu na daních. Abych se na úřadě necítil, jako stěžovatel, a kdybych náhodou padnul na dno, abych věděl, jak na to, když nebudu mít co jíst, jak se dostat k penězům, jak přežít. Když budu mít v tomto rovné podmínky se všemi, nebudu mít potřebu rozdělovat obyvatele podle národnosti, podle barvy a podobně. To je podle mne počátek cesty, jak vyrovnat rasovou nesnášenlivost. Dalším dílem je kriminalita a její potlačení a nakonec donutit všechny menšiny bez rozdílu pracovat, ne z povinnosti, ale proto, aby zde mohli žít v pospolitosti s námi, s většinou. Asi vše moc idealizuji. Spíše se bojím, kam tohle bez jakéhokoliv řešení povede!
