V poslední době jsem slyšel tuto větu mnohokrát a mám pocit, že v dnešní sociálně síťové době, být single, je vlastně trendy. Mnoho lidí se věnuje milionu aktivit, z nich asi některým jen proto, aby zabil čas, když nabudou pocitu, že by je pevnější vztah okrádal o způsob života, který si vybrali.
Ano vybrali, nikdo jim jej nevnutil, nikdo je k tomu nenavedl, sami se rozhodli. K tomu věta, nemám čas, je dalším druhým paradoxem dnešní doby a mám pocit, že ji opět zase více uslyšíme u člověka, který nemá partnera. Takže nikdo nemá na nic čas, ani na vztah a být ve vztahu, je předpokladem ten čas opravdu nemít. Dovedu pochopit, když má někdo děti a věnuje se jim, že nemá čas. Nepoberu ale, když někoho potkám ve dvě ráno na pařbě a on mi řekne, že nemá vůbec přes den čas. Trochu jsem se v tom zamotal. Nicméně to není předmětem mého článku.
Být single je fajn. Nikdo ti neříká v kolik, kde, kdy, jak a proč atd. Být single je možná trochu útěkem před sociálními sítěmi, jelikož najít si partnera hlavně v menších městech, kde jsou sociální sítě dokonale propleteny, bývá obvykle velký problém. Poněvadž se do vás pustí okolí, aniž byste se to včas dozvěděli a to tak, že budou bušit jak do vás, tak do vašeho partnera. Někteří pomluvami, se zarytou závistí, hlavně ti single. Někteří čistě jen proto, že je to typicky české, rozrývat druhým vztah.
Na jednu stranu je silné, když umíte s někým sdílet svůj život. Mnoho věcí přehodnotit. V mnoha věcech ustoupit. Když si člověk najde vztah, který mu vyhovuje, nikdy se to neobejde beze ztrát. A to je právě problém lidí, co chtějí být single. Nechtějí se v ničem omezovat. Nechtějí se zbavit svého života, o kterém nabyli přesvědčení, že je naplňuje. Pokud se ještě k tomu setkají dvě silné osobnosti, které nechtějí tomu druhému moc ustupovat, vztah skončí krachem, kvůli malichernostem.
Ani současné společenské, ekonomické a politické poměry nenahrávají, aby se lidé párovali. Takže single neznamená být out. Je to způsob života. Je to odpověď na krachující manželství, je to odpověď na možnosti výběru, který se rozšířil nejen na blízké okolí. Je to důsledek lidské potřeby mít pořád něco více. A tak si tito jedinci nastaví vysoké požadavky na partnera a čekají na toho pravého. A čím déle jsou sami, tím vyšší požadavky narůstají. Až jim nakonec není nikdo dobrý. Být v partnerském vztahu se stává něčím výjimečným, exotickým.
Díky stavu single, se mění celospolečenské myšlení a nemám pocit, že seto změní. Do budoucna bude společenský prestižní, nebýt ve vztahu, nebo jich udržovat více. Do tohoto stavu vychováváme děti a ty už zcela nepoberou tradiční úlohu rodiny. Což neznamená, že vymřeme po přeslici, ale že nám vyrostou celé generace dětí vychovávané jiným modelem, než jaký by si společnost představovala v současnosti.
