Čím více lidí si pustíte k tělu, tím více se snaží ovlivnit váš život. Zažil jsem to mnohokrát. Někam se přistěhujete a lidé se vás snaží poznat, jaký jste a někoho možná zajímají i vaše názory. Zpočátku může být dobré, pokud máte co nabídnout, pokud jste něčím zajímavý a přitahujete na sebe třeba jen minimální pozornost.
Po určité době dojde k odeznění původního zájmu, jestliže na jednom místě žijete už delší dobu. Během té doby někoho naštvete, někoho obohatíte o své názory, někomu prostě nesednete a někdo si vás zamiluje. A velká většina lidí, se kterými přijdete do styku, si na vás udělá názor. Někdo svůj vlastní, někdo přejatý od druhých. Každopádně dostanete nějakou nálepku a s tou v tom místě, kde pobýváte, musíte umět žít.
Ačkoliv si to mnohokráte neuvědomíte, lidé se o vás budou vždycky bavit, posuzovat vás a za vašimi zády podle teorie, že nepřítomní nemají nikdy pravdu, na vás sem tam přijde řeč. V případě, že se do takového tématu, myšleno téma: „Vy!“ zapojí člověk, který sám nemá svůj život v pořádku, jelikož u něj platí pravidlo, že pokud nemá uklizeno u sebe doma, začne řešit nepořádek těch ostatních, nemáte šanci ve své nepřítomnosti sám sebe obhájit. Okamžitě totiž začíná platit další pravidlo, že když nějaký člověk pomlouvá druhé před vámi, bude zákonitě pomlouvat vás před těmi ostatními.
Když se člověka, který o vás šíří takzvané pomluvy, na toto téma zeptáte, řekne vám, že se mu pomluvy příčí, tak je téměř jisté, že jej takové řeči baví. Nejhorší kombinací je, když se vám ke všemu daří. Máte spokojený život, vhodného partnera, který vám naplňuje život, a jste prostě v pohodě. V tom případě se pro mnoho nešťastných lidí stáváte tématem číslo jedna, pokud se dost často pohybujete v jejich blízkosti. Síla pomluvy je nedozírná, jelikož existují tak silné pomluvy, kdy i neviní, ztratí odvahu. Nakonec se z některých pomluv mohou stát i mýty.
Nejhorší při šíření pomluv jsou lidé, kteří začínají mít pocit, že se jim nic nedaří. Tito lidé obrací svou zlobu na ostatní, nikoliv sami na sebe. Je to stejné jako pohled do zrcadla. Pokaždé se tito lidé natočí tak, aby v odraze viděli sami sebe co nejdokonaleji, ne podle pravdy a to už stačí, tohle nalhávání si sami sobě, aby je to osobně ničilo. Při takových pohledech, si vsugerovávají, že jsou téměř dokonalý. Pokládají si otázky, proč se jim nedaří, proč o ně není zájem a podobné a vůbec nespojují svůj zevnějšek s realitou a místo aby sami sebe začali vnímat jako osobnost, taková jaká opravdu je a do popředí hnali ty vlastnosti, které je nakonec udělají pozitivními. Místo falešného pocitu, který jim zrcadlo poskytuje, se nakonec mentálně dokonale zničí.
Lidská slova, to je jako výstřel s pistole. Kdo namíří svou zbraň proti komukoliv, musí si být vědom, proč tak činí a na koho míří, aby z malého výstřelu nebyla nakonec pořádná detonace, která zasáhne více lidem do života. Pokud se mně stane a nepopírám, že ne, že někde plácnu nějakou pitomnost o druhých a třeba si jen lehce rýpnu do někoho, kdo není přítomný, stanu se nevědomky součástí mnou vzniklé pomluvy. V tomto případě už se nikdy nesnažím tuto pomluvu jakkoliv obhájit, jelikož se do toho potom člověk zamotá a dělá situaci stále horší a horší. Nakonec, kdyby se ti, co o mě špatně mluví, dozvěděli, co si o nich myslím já, pomluvili by mě ještě více.
Takže si člověk nesmí nechat připouštět si k tělu, že až vás lidé trochu poznají, budou vás občas řešit. Jestli jste jim nějak trnem v oku, pokud máte úspěch, jste něčím zvláštní, výjimečný nebo bohatý, pamatujte pouze na to, že závist si musíte zasloužit, a ne se pomluvami druhých nechat vtáhnout do světa beze světla.
