kdysi

dávno, ovlivněna matčinou větou"Co by tomu řekli lidé??!"jsem si tak nějak ze všeho dělala těžkou hlavu.Časem jsem přišla na to,že určitý typ lidí bude nepřítomné prostě pomlouvat i kdyby měli osobní život čistý jak lílie.Tak jsem se naučila házet to za hlavu,ujistila jsem sama sebe,že jelikož život mám jen jeden,budu jej žít po svém a dlouho mě trvá než si tedy někoho k tělu pustím.Vůbec to není špatné,mám sice ve zvyku navíc si nenechat nic líbit,tudíž mě možná má rádo méně sousedů a   lidí,co potkávám pravidelněji ve svém životě.Ale má rodina a pár opravdových přátel mě to vynahradí.Žiji po svém a je mi tak fajn