Jak trestat?

Vězení nefunguje, neplní svoji funkci nápravného zařízení, je to pouze izolační prostředek. Samozřejmě chápu, že když je někdo zloděj a vrah, že je potřeba jej izolovat.  Je to stejně málo a chybí k tomu odpovídající alternativní trest.

Každému z nás se může stát, že pozdě šlápne na brzdu. Jenomže systém umožňuje, aby se alternativní tresty dalo ojebávat. Například prospěšné práce. Kdo má trochu peněz, může se z nich vykoupit. Korupce v tomto případě není ojedinělá. To nelze považovat za formu trestu. To snad jen v případě, kdyby se musel člověk nahlásit k nějakému dozorci, který by nad ním tvrdě dohlížel a v případě, kdyby ten člověk tuto práci vykonával nesvědomitě, náleželo by zvýšení trestu, například, že by dostal uniformu s nápisem „já se nechci napravit, jsem od přírody parchant“. I kdyby tohle nefungovalo, mohlo by následovat zařazení do tvrdší práce, do nějakého lomu štípat kamení či co a třeba i pod dohledem kamer veřejnosti na internetu.

Trest by měl být nápravný, nemělo by v jednom případě umožnit se trestu vyhýbat a na druhé straně věznice jako taková, by neměla být školou zločinu, ale plnohodnotně resocializační, minimálně pro prvotrestané. Každý z nás má právo na druhou šanci.

Samotná historie neukázala vyšší formu nápravy zločinců, byť se jednalo o tvrdé tresty smrtí nebo sekáním údů. Tisíce let to dokazují, že i těm co jim byla useknuta paže, zločinu se nevyhýbali. V současném světě se tolik hledí na občanská práva, že je pomalu těžko rozeznatelné, kdo je oběť a kdo zločinec.

K čemu je, že chytili vraha? Že jej popraví? K ničemu! Že jej uvězní? K ničemu! Blízkého člověka ti to stejně nevrátí a budeš s tím muset žít do konce života. Měl by se změnit způsob potrestání. A opět velké ALE! Pořád se bavíme o institucích pro lidská práva. Je to otázkou míry demokracie. Kdy obhájci zvětší části lidského odpadu tvrdí, že se nemůžeme chovat stejně jako samotní zločinci, co by nás potom od nich rozlišovalo!

Rozlišovalo by nás, že k uvalení trestu bychom se společnými silami podíleli soudem soudním jednáním a v tomto případě mám rád systém poroty ve Spojených státech, kde se soudu dodává názor „nestranné veřejnosti“. I když pořád to jsou jenom lidi! Trest by měl být vyrovnáním za způsobené škody.  Například když ukradneš velkou část peněz, měl by si do konce svého života každý den docházet navíc pracovat za účelem zisku pro poškozené a ne si odkroutit pár let a potom mít vystaráno.

V jednom seriálu (Červený trpaslík), jsem viděl dokonalý trest. Když něco způsobíš, stane se to tobě. Například měl jeden z posádky zapálit prostěradlo a přitom mu začala hořet jeho vlastní bunda. Bylo tam takové pole spravedlnosti, které tuhle formu trestu dodržovalo. Je to trochu utopistická myšlenka.

Čím jsem starší, tím stále méně chápu, proč si lidé vzájemně tolik škodí, že se vzájemně okrádáme, že se vzájemně zabíjíme. Čím dál tím méně chápu náboženské hysterie a války. Asi bych měl přestat číst knížky!

Taktéž jsem ani v knihách nenašel způsob jak trestat.