Historie Klubu bojovníků - KB Tigers - díl II.

Nastal čas rozšířit povědomí o Hranické Gardě, jak pokračujeme, jak se rozvíjíme a co se událo nového, podstatného či zásadního. Viz první článek http://jirsch.blog.idnes.cz/c/163071/Historie-skupiny-bojovniku-Hranicke-Gardy.html

Před vánočními svátky jsme se s klukama na chatu na facebooku dohodli, že změníme název našeho klubu, ať má trochu akčnější a dravější nádech. Poslal jsem všem členům zprávu, aby mi poslali nějaké návrhy, jak bychom se mohli jmenovat. Docházelo mi do pošty spoustu dobrých nápadů, až mě zaujal jeden, blízký mému osudu. Byl to název „Tigers“. Tento název se mi zalíbil už jenom proto, že odmalička obdivuji tygra ussurijského pro jeho sílu a rozměry a také proto, že podle čínského kalendáře jsem narozen v roce tygra. Posléze jsem zjistil, že i někteří podstatně mladší spolubojovníci mají rok tygra ve svém ročníku také.

Takže jsem přejmenoval Hranickou Gardu na klub bojovníků ve zkratce KB, na KB Tigers. A najednou se pod novou hlavičkou začali hýbat věci rychleji dopředu.

Předně se nám podařilo do pronajaté tělocvičny umístit po celé její šíři traverzu na zavěšení aparátů, jako jsou boxovací pytle. Operace proběhla velmi rychle. Bylo potřeba protáhnout tento šestimetrový kus oknem dovnitř, nic neporazit a nic nerozbít. Vše probíhalo velmi hladce. Následně jsme museli postavit v tělocvičně provizorní lešení, vyšplhat s tou traverzou až ke stropu a nasadit ji na šrouby na předem připravených konzolách. Opět se ukázalo, jak si umíme vše perfektně zorganizovat a i zavěšení traverzy proběhlo bez sebemenšího klopýtnutí.

Další den na to jsem sehnal do naší bouchárny první aparát, boxovací pytel o váze 35kg. Měl jsem dobrý pocit, měli jsme teď jednu lapu na trénování háků, jeden pytel a jednu hrušku na tyči se závažím proti překlopení podobně jak to bývá u deštníků na letních restauračních zahrádkách. Dále jsme dostali hrušku na gumě na protrénování reflexů.

V dalších dnech jsem přepočítal naše naspořené penízky a jel koupit do Olomouce boxerské lapy a nakopávák. Tréninky začali být zajímavější a k tomu jsem ještě sehnal na splátky od známého pořádný boxovací pytel o váze 62kg. Pár týdnů na to nám jeden kamarád přispěl a koupil thajské lapy a další nakopávák.

V lednu se udála jedna velmi mimořádná událost a to pozvání do tělocvičny k člověku, který nás párkrát navštívil a který sám sponzoruje přerovský klub bojovníků. Pozvání obsahovala sparingové souboje pro mnohé z našich kluků, vůbec první seznámení se s ringem. Na naší facebookové adrese jsou k vidění i videjka. http://www.facebook.com/group.php?gid=120270378008063

Byla to obrovská zkušenost nejen pro naše kluky, ale i pro mě. Měl jsem možnost být tam jako rádce a pozorovatel a byla to pro mě zcela úplně nová role. Několik mnoho minut jsem ta videjka analyzoval do posledního detailu a zkoumal jednotlivce, co a jak u nich vylepšit, jakou strategii při trénování zvolit, jakým směrem vést trenálky. Během jedné hodiny se kluci snažili předvést to nejlepší co je v nich a hodně to některé povzbudilo do další tréninkových dní.

Následně jsme si udělali pár fotek z naší tělocvičny a začali se chystat na další krok našeho klubu bojovníků. Mělo to být pozvání do věhlasného moravského klubu KBC Přerov a konfrontace našich borců s jejich. To mělo být a bylo zcela jiné kafe, opravdové tvrdé souboje o čest, rivalita mezi městy Hranice a Přerov. Na tuto přípravnou akci se vydali pouze tři technicky nejvyspělejší jedinci z našich, tito tři borci se totiž začali připravovat na turnaj a pokusit se v kategorii K1 uzmout nějaký ten vavřín, či získat novou zkušenost.

Už jenom příjezd do přerovské bouchárny byl omračující. Jejich prostory nebyly to teplé místečko jako u nás. Byla to přebudovaná kotelna, kde jsem musel po dobu celého tréninku stát v zapnuté bundě a s čepicí na hlavě. Kluci to přijali statečně a po krátkém roztrénování byli vrženi do ringu a jeden z nich do klece. Ten co bojoval v kleci, se jmenoval Adam a bude o něm ještě řeč. Po odpískání časového limitu nastala nevídaná řežba, kde nikdo nikomu nic zdarma nedaroval. Naši kluci obstáli v celku obstojně a já si začal od nastávající naší první účasti na turnaji hodně slibovat. Po prvním našem ringovém zápolení měli kluci za sebou několik sparingů v časech po dvou minutách a z Přerova si odnesli maximální zátěž 7x3 minuty. Kluci si získali i respekt mezi přerovskými borci a uznání jejich technické vyspělosti, což jsem si na svůj vrub připsal trochu i já.

A začala příprava na naše první klubové vystoupení a účast na poháru Aréna cup v Brně v K1 rules. Opět jsem umístil další videjka na naší skupině na facebooku.

Turnaj se odehrával dne 5. 3. 2011 a po dopoledním odvážení a rozlosování dorazil náš realizační tým podpořit bojovníky před nastávajícími zápasy. Do prvního zápasu se začal chystat Richard, ve váze do 81kg. Bojovník dobře vybavený tvrdými technikami, ale s trochu menším sebedůvěrou a rychlostí. Nicméně technicky dobře vybavený borec. Jenomže se nedokázal tak dobře vyrovnat s trémou, která mu sebrala hodně sil, a svůj první souboj mezi provazy na turnaji prohrál na body. Víceméně v tom sehrála svou roli i fyzická kondice, které neměl dostatečně nadzásobeno.

Dalším bojovníkem, který vstoupil na turnaji do souboje ve váze do 71kg, byl Petr, rychlostně a technicky dobře vytrénovaný zápasník s velkým odhodláním. Trochu přemotivován, ale jinak dobře připraven. Pustil se do svého soupeře bez slitování a téměř celý zápas o kousek převyšoval svého soupeře do momentu, kdy udělal dvakrát za sebou stejnou techniku a pokaždé se podařilo soupeři tento výpad přečíst a kontrovat. Poprvé podkopem na stojnou nohu při podržení Petrovi nohy a následně opět zadržel jeho kop a nasolil našeho borce ostřejší ranou do břicha a na pár sekund našeho zápasníka eliminoval. Ten si po úderu bohužel sáhnul na zem a rozhodčí jej zahnal do neutrálního rohu a odpočítal jej. V tu chvíli jsem věděl, že pokud Petr svého soupeře nezasáhne nejinak tvrdě, je zápas prohraný. Po tom úderu se náš svěřenec už do zápasu nedostal a prohrál, byť velmi těsně na body.

Teď už spočívala čest našeho klubu pouze na Adamovi a ten nezklamal mě ani sebe svým vůbec prvním vystoupením v ringu. Prvně nám nastalo překvapení, když jsme zjistili, že soupeř nesplňuje podmínky seniorů, a tudíž musí mít oba borci ochrannou vestu, z čehož jsem měl obavy. Rozdíl mezi nimi byl dva a půl roku a bojovali ve váze do 67kg. Opět něco nového pro Adama, pancéřovaný hrudník. Jeho soupeř nebyl žádný jelito a nic našemu svěřenci nedaroval. Měl delší ruce i nohy a zpočátku si s ním Adam moc rady nevěděl. S přibývajícím časem, se začala projevovat zkušenost a Adam stále více směřoval ke svému vítězství, což se nakonec i stalo.

Přišlo finále a já měl dost dobře nastudovaného soupeře a věděl jsem, že na něj Adamovi nebude stačit jeho velmi slušná technika. Jeho soupeř byl houževnatý, docela tvrdý a fyzicky dobře připravený a odhodlaný nechat duši v ringu. Jeho projev po technické stránce nebyl na finále příliš přitažlivý, za to ale dost účelný. I když se Adamovi podařilo velmi efektně zasahovat, jeho protivníka to nezastavilo. Nakonec jsem uznal, že to sice tak jednoznačné vítězství nebylo pro našeho protivníka, ale zasloužené pro neutuchající aktivitu. Finále mělo být původně na tři kola, ale vzhledem k velkému obsazení na turnaji se všechna finále zkrátila na pouhá dvě kola. Otázkou je, zda by Adamův soupeř vydržel své tempo nebo zda by byl Adam schopen nějakým výrazným způsobem zvrátit výsledek zápasu. Nicméně to nic nemění na tom, že získal druhé místo na turnaji v K1 a odnesl si jako všichni naši kluci obrovskou zkušenost. I když ti první dva si budou nějakou dobu rovnat svá sebevědomí.