Jak ,,přicházeli“ Naši rytíři nebes na svět

Ze života, pamětí a vzpomínek jednoho z Našich rytířů nebes. Jednoho z mnoha, na které by nemělo být zapomenuto. Narodil se jako druhorozený syn rolníka v malé vesnici nedaleko Kolína v roce, kdy jistý mocnář vydal prohlášení ke ,,svým národům´´. Když mu bylo čtrnáct let, zemřela jim maminka. Přesto s ním byla až do jeho odchodu, kdy smířen s tím, že přichází i jeho čas, se těšil, že se opět sejdou

Po obecné škole vystudoval měšťanku. Odmalička jej zajímaly stroje a sám si vyjednal možnost vyučení se v profesi automechanika u jedné kolínské firmy. Ta byla ochotna jej přijmout, ovšem jedině se svolením jeho otce. Ten se nakonec přesvědčit nechal.

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                              Jeho,,šéf´´doporučil otci, aby jej nechal vystudovat mistrovskou průmyslovku. Ten souhlasil a tak mohl  nastoupit na mistrovskou průmyslovku  v Mladé Boleslavi. Po nástupu zjistil, že na škole je i obor zaměřený na letectví. To byl jeho největší sen. LETADLA! Létat, stát se pilotem. Zažádal si o přestup. Byl mu povolen. Když to pak otci sdělil, byla doma poněkud bouřka. Otec se s tím po čase smířil, hlavně že dobře studuje a bude mít slušné vzdělání i kvalifikaci. Součástí jeho studia byla praxe v továrně poblíž Prahy, kde se prováděla  letecká výroba. Tam pak jistý čas setrval i po škole. Využil tohoto k tomu, aby si přivydělal na dokončení amatérského pilotního kurzu, na který se přihlásil.Tak si prošel a osahal vše okolo letadel. Od projekce a výroby až po létání. Další krůček za snem, na práci profesionálního pilota to však zdaleka nestačilo. Zatím stále připadala v úvahu pouze dílna, fabrika, anebo rodinné hospodářství. Anebo ARMÁDA! Po vojenské uniformě a kariéře profesionálního vojáka sice nijak netoužil, ale kvůli létání zvažoval i tuto možnost. Vojna jej čekala tak jako tak, a proto se rozhodl podat si přihlášku do vojenské školy leteckého dorostu. Po odsloužení úvazku by tak získal kvalifikaci profesionálního pilota včetně praxe. Mělo to však jeden malý háček. Přihláška musela obsahovat písemný souhlas rodičů. Teprve poté bylo možno absolvovat lékařské prohlídky a pak odvod u komise. Otec však nesouhlasil a když jej stále prosil, aby mu přihlášku podepsal, otec vynesl svůj poslední ,,trumf“.Tím byla poměrně malá a drobná postava, která dle jeho otce naprosto vylučovala, aby u vojenských lékařských prohlídek a komisí prošel. On však tento otcův argument naopak využil. Pokud je otec o tom tak skálopevně přesvědčen, pak mu nic nebrání v tom, aby mu přihlášku podepsal. A tím dosáhl svého!  PROŠEL!                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                  Tak tedy armáda. Nástup, základní výcvik, vojenské předpisy, řád a disciplina. To mu nijak velké problémy nedělalo. Na jistý řád, brzké vstávání, námahu a pořádek byl zvyklý jak z domova, v jejich hospodářství to bylo normální, tak i z dob studia a praxe.  Následovala  teorie, pozemní příprava, lety s instruktorem, až po první samostatný let. Ani v tomto směru neměl zásadní problémy díky předchozímu studiu i znalostem ze svého amatérského  pilotního kurzu. S přehledem vyřešil i situaci, kdy mu během letu praskla kliková hřídel v motoru. V kopcovitém a převážně lesnatém terénu dokázal chladnokrevně nouzově přistát na malém políčku, navíc proti svahu. Inspektor, který s ním byl v letounu, aby kontroloval, zda dodržuje stanovenou letovou trasu a výšku, jej po přistání radostně objímal a děkoval mu,   že to zvládl. Po této události byl jak u spolužáků, tak i u velení školy považován  téměř za hrdinu. Stroj byl opraven a dále sloužil. Školu úspěšně absolvoval. Je však nutné podotknout, že to byl normální kluk se vším všudy. Kamarádství, legrace, sport, zábava, letadla, auta i jeho motorka, nic z toho mu nebylo cizí. Po škole byl zařazen jako pilot pozorovacích letadel. Služba, cvičení, manévry, běžné povolání profesionálního vojáka-pilota. Během jedné takové služby v zimním období, kdy prováděli  snímkování určeného území, panoval nesmírně tuhý mráz. Bez ohledu na podmínky pokračoval v plnění úkolu a opakoval průlety dle požadavků pozorovatele tak dlouho, až  měli jistotu, že výsledky budou opravdu perfektní. Po přistání se však na  něho vrhli  mechanici, třeli mu sněhem obličej a pak jej převezli do nemocnice. Pilotní kabina letounu určeného pro tuto činnost byla otevřená a  on nejenže na kost promrzl, což do přistání téměř nevnímal, ale navíc těžce omrzl v obličeji. Ale dostal se z toho. Od té doby  však pokožka jeho obličeje měla a nastálo si zachovala mladistvý vzhled. Dosáhl svého cíle, stal se pilotem. Ale chtěl se dostat ještě dále. Přihlásil se do dalšího kurzu. Kurzu pro polní piloty-STIHAČE. Byl přijat. Stíhací pilot. Výkonnější, obratnější, rychlejší stroje. Akrobacie, vzdušné souboje, výškové i hloubkové lety i útoky na pozemní cíle. Tvrdý a náročný výcvik. V podstatě elita letectva. Ovšem také nedílná součást všech leteckých jednotek i armády jako celku.  Do výzbroje přicházely nové stíhací letouny. Piloti se na nich zacvičovali, aby se s nimi seznámili a naučili se je dokonale ovládat. Byli varováni před jistými riziky, do kterých se mohou v určitém režimu letu s tímto strojem dostat. Stalo se několik tragických nehod, protože stroj pak již nebylo možno zvládnout. Přišla řada i na něj. Také se naučil letoun perfektně ovládat. Přesto se při nácviku akrobatických prvků do takové situace také jednou dostal. Všichni na letišti se zděšením sledovali, jak se jím řízený stroj v divokých obratech řítí k zemi. Náhle se ustálil a pád, již těsně nad zemí, vybral. Poté provedl předepsaný okruh a řádně přistál. Důstojník, který výcviku velel, jej doslovně seřval, cože to vyváděl, nejenom že mohlo být po letadle, ale i po něm. Pak se uklidnil a začal se vyptávat na to, jak se mu podařilo letoun v takové situaci zvládnout. Když vše podrobně vysvětlil, důstojník mu nařídil, aby se svou novou zkušeností seznámil ostatní piloty, které za tím účelem nechal svolat. Součástí výcviku byly i výškové lety, jak samostatné, tak ve formaci.Tehdy zažil svůj druhý ,,nouzák“. Při prudkém stoupání mu náhle začal silně vibrovat motor stroje. Přerušil ihned stoupání a motor vypnul. Díky dostatečné výšce a rovinaté krajině měl tentokrát dostatek času na výběr vhodného místa. Bezpečně přistál na pole poblíž jednoho statku. Letoun byl po opravě  motoru používán. Stíhací kurz úspěšně dokončil. Stal se polním pilotem-stihačem. A tak létal, jak si od dětství snil, kdykoli to bylo možné, navštěvoval otce a své sourozence. Při některých svých samostatných letech, i když se to nemělo, občas zakroužil se svým strojem i nad jejich vesnicí. Ve svém volnu samozřejmě občas s kamarády zašel na pivko i na taneční zábavy doma i v okolí.Také se seznámil s děvčetem,  s kterým si navzájem padli natolik do oka, že spolu začali vážně uvažovat o své společné budoucnosti. Měl odslouženou velkou část svého úvazku u armády a závazný příslib možného zaměstnání po jeho odsloužení, a to ve své profesi  pilota u jedné velké známé firmy. Ta měla pro své obchodní potřeby  vlastní leteckou společnost. A pokud by se oženil, firma by mu poskytla rodinný domek ve městě, kde bylo její hlavní centrum. Perspektiva vysněného a navíc dobře placeného zaměstnání, cesty do zahraničí, možnost dobrého zajištění rodiny. Který chlap by o to nestál ! Vše však bylo jinak ! Hrozila VÁLKA ! Byla vyhlášena mobilizace. Se svými kolegy převelen na východ státu do velikého města.Vítali je, všude prapory, nadšení, všichni je chtěli hostit, všichni byli přáteli. Kdesi jinde jiní cosi vyjednali, sepsali, podepsali a rozhodli! Nejen tam, kde byl se svými kolegy, ale i jinde byly ze dne na den jiné prapory a nenávist. Byli odveleni zpět a pak již téměř nevzlétli. Za několik měsíců poté pak museli předávat svá letadla, výzbroj a výstroj nenáviděné cizí armádě. Nevěděli co s nimi bude dál. Ale velice dobře tušili, kam to spěje. A nemínili se s tím, co se stalo, smířit! Na sny a osobní plány v těch časech náhle nezbývalo ani pomyšlení ! Již v době, jež dalece těmto událostem předcházela, pracovala na různých místech celá řada velice schopných lidí, jejichž úkolem bylo zvažovat mnohé alternativy vývoje, včetně z toho plynoucích možných kroků a řešení. Proto byli někteří z nich připraveni i na podobnou situaci. A když nastala, konali. Připravovali sítě, kanály a spojení. Tipovali spolehlivé a důvěryhodné jedince, které bylo  dle situace možno kontaktovat. Mezi nimi byl i on, stejně jako řada jeho kolegů. Postupně v malých skupinách začali odcházet za hranice. Byl v jedné z nich .  Před odchodem se krátce rozloučil s otcem. Ten to chápal a bral to také i jako jeho povinnost. Rozloučil se i se svou vyvolenou. Slíbil jí, že se vrátí. Stejně s ní bude stále. Před vánoci téhož roku mu porodila prvního syna. Jeho však už v té době nemohla uvést jako otce.Úředně bylo zapsáno v rubrice otec-neznámý, ona sama pak jako svobodná matka. Jinak by uvedla do velikého nebezpečí všechny své i jeho blízké, protože v tom čase byla již několik měsíců válka a on byl ,,nezvěstný. Své slovo však dodržel ve všem.                                                                                                                                                                                                                                                          Nikdo však nemohl tušit, na jak dlouho budou od sebe odloučeni a co vše je  za tu dobu potká. V té době mnoho skupinek i jednotlivců překročilo hranice do téhož státu jako on. Většina z nich byla zadržena a poté umístěna ve sběrném táboře. Po dlouhých jednáních jim byl nabídnut přesun do jiné země, jež byla ochotna je přijmout, ovšem za podmínek pro mnohé z nich nepřijatelných. Podařilo se však dohodnout, že v případě vypuknutí války budou tyto podmínky změněny tak, že budou moci do armády tohoto státu vstoupit. V tom případě pak budou jejich kvalifikace a profese využity. Tuto nabídku mnozí z nich přijali. Stejně tak i on. Po moři byli do této země přepraveni. Měsíc před tím, než nastalo ,,jedno“ z dat, jež ovlivnilo  a změnilo vývoj Evropy i světa. Vývoj lidských dějin. Tím datem bylo 1.září 1939. Začátek II. světové války.

                 (použité zdroje a materiály- rodinný archiv autora -C- J.A.J)

          16.1.14                                                                                    George Anthony