Listopad mě měl obohatit o zkušenost, já jsem ale o dvacku chudší

V loňském roce jsem naprosto propadla kouzlu knih Paula Coelho. Miluju každý ze svých diářů a ten letošní je pro mne velkou inspirací právě proto, že myšlenky tohoto brazilského spisovatele ho celý provází. Každý měsíc je ve znamení jedné z 12ti emocí, nálad nebo lidských vlastností. A já se rozhodla se pro každou z nich nadchnout, nechat se jí inspirovat a ovlivnit, minimálně na jeden měsíc. Zkušenosti sbíráme každý měsíc, nejen v listopadu. Dokonce každý den, každou chvilku jsme bohatší o nějakou zkušenost. A proto jsem od začátku měsíce dychtivě čekala, co si pro mě listopad přichystal. O jakou novou zkušenost budu bohatší. Tak jo, zkušenosti mám - hned dvě - ale taky jsem o dvacku chudší.

Tohle jsem napsala v listopadu a pak se sáhodlouze rozepsala o dvou předvánočních sbírkách jistých dobročinných organizací a především o mém rozčarování z formy, jakou se tyto organizace rozhodly získat peníze pro svou činnost. Asi Vás napadne, že mi ani jedna nebyla příliš po chuti, přesto předesílám, že cítím obrovskou úctu a obdiv k lidem, kteří pracují v charitativní oblasti a věnují se této nelehké práci. Já chci jen mluvit o formě, jakou se to dá a nedá dělat. Zkrátím to - jedna organizace po mně chtěla v přiloženém dopise, abych si představila situaci, že se s celou svou rodinou ocitnu uprostřed války a brutálního násilí a že moje dítě umírá hlady. Probůh, tohle po mně přece nemůže nikdo chtít. A popravdě, představit si to ani nechci, ani nedokážu.

Ve druhém případě se jednalo o obchodní potravinový řetězec, který se spojil s charitativní organizací a formu vybírání příspěvků založily na principu, kdy za pokladnou sedí velice sympatická mladá slečna s permanentním úsměvem na tváři a po namarkování všech položek a oznámení konečné částky se klidným, vlídným a uchu lahodným hlasem zeptá: „A neměla byste zájem přispět do naší sbírky?“ Jasně, přesně v tu chvíli, kdy mi vrací drobné z nákupu a přímo pod mou rukou je umístěna kasička na příspěvek. Co uděláte Vy? Ano jde o pár drobných, nic proti, je to příspěvek na nemocné děti, to je všechno v pořádku. Věřte, že nejsem žádný lakomec, ani škarohlíd, ale pardon, na mě to působí tak nějak nemorálně a bez možnosti se rozhodnout.

Jak už jsem řekla, původní text jsem smazala a rozhodla se jen pro zestručnělou verzi, protože jestli jsou lidé, kteří to takto dělají, vnitřně spokojeni a jejich svědomí je čisté a především, jestli mají zkušenost s tím, že to funguje, pak je asi všechno v pořádku.

Já zkušenost mám. Mám zkušenost s pomocí. Ještě donedávna jsem si myslela, že jsem pomohla především sobě. Dnes už vím, že ta pomoc byla i pro někoho jiného, protože tolik lásky kolik dovedu dát, tolik dávám a se mnou celá moje rodina.

Přeji nám všem mnoho a mnoho zkušeností, a pokud jimi někomu pomůžeme, anebo třeba jen sami sobě, je to zkušenost k nezaplacení.