V loňském roce jsem naprosto propadla kouzlu knih Paula Coelho. Miluju každý ze svých diářů a ten letošní je pro mne velkou inspirací právě proto, že myšlenky tohoto brazilského spisovatele ho celý provází. Každý měsíc je ve znamení jedné z 12ti emocí, nálad nebo lidských vlastností. A já se rozhodla se pro každou z nich nadchnout, nechat se jí inspirovat a ovlivnit, minimálně na jeden měsíc. Celý květen přemýšlím, co si počít s jednoduchostí, kterou Paulo pro tento měsíc předeslal a dnes… Dnes už to vím. Svůj květnový blog ze všeho nejraději věnuji čtyřem dokonalým ženám (a to nejen proto, že ony jsou jedny z nejnadšenějších fanynek těchto mých článků). Vždyť je to vlastně tak jednoduché.
Snažím se rozpomenout, jak se tahle naše parta figur vlastně spojila a víte co holky, já si to nepamatuju. Nejdřív mě to dost vyděsilo, že mám tu hlavu asi tak děravou, že si ani nepamatuji takovou věc, ale pak zvítězilo pozitivní myšlení, které jsem si naordinovala a říkám si, že to asi bylo tak moc přirozené a nenásilné, že to prostě mezi nás přišlo a od té doby to tady s námi je. Naše společná setkání jsou vlastně podmíněna příjezdem Klárky z Londýna, kde žije. Takže takhle všechny pohromadě se vídáme pouze tehdy, když Klárka nasedne na letadlo a přiletí na prázdniny. A na tom je nejlepší to, že čas nehraje žádnou roli. I setkání po půl roce se zdá být jako po týdnu.
A jaké vlastně jsou? Jsou božské, jsou krásné, jsou zábavné, jsou vnímavé, jsou sdílné, jsou přející, jsou milující, jsou milované, jsou nespoutané, jsou bezprostřední, jsou moudré, jsou nezávislé, jsou silné, jsou oblíbené, jsou pekelné, jsou roztančené, jsou jedinečné, jsou starostlivé, jsou královny večírků, jsou to moje kamarádky a já je mám ráda…
Ony prostě mají všech 5P: jsou přitažlivé, přátelské, přející, prudce sexy a pekelně krásné.
A jsou to vlastně jen milé a drobné maličkosti, které z nich dělají v mých očích velké a dokonalé ženy…
Helenka je jen jedna jediná na světě…
S Clarice jsme na střední kouřily za kostelem…
Andulína má vždycky pro Pepinku v tašce záložní holinky…
Terezka chodila do třídy s J.P. a já chtěla taky (chodit s J.P.)…
S Klárušou máme fotku (r. 1998), jak stojíme v maturitních šatech na sněhově bílé kožešince…
Helí ve mně vždycky vidí to dobré…
Terka je jediná na celém fb, u koho se těším na novou profilovou fotku…
Andy tančí jako víla (v neviditelné ochranné atmosféře) v kotli mezi pogujícíma týpkama…
Klárka říká „I love yoooouuuu“ a u toho ukazováčky vykresluje vzdušné srdce…
Ten Terezičky cop…
Helenko, víš, že na ten den musíš mít „něco“ půjčeného (mám připraveno)…
Andrejka dala své dceři nejpoetičtější jméno…
Terka si vzpomněla na Kurta (R.I.P.)…
Andy vždycky každý rád vidí. A je to vidět…
Klárka je prostě Winona…
Helí se nám "vloupala" do bytu, aby mi mohla připravit to nejpřekvapivější překvapení…
Klárka dokáže absolutně vykolejit barmana, když si (v r. 2014) objedná na baru kusovku…
S Helčou jsme si vedle sebe sedly poprvé do lavice před 23mi lety, 8mi měsíci a 30ti dny…
Terezka chystá ten nejkrásnější den pro jiné…
Andy vymyslela, že společně zasadíme stromy pro ty naše malý „jéčka“…
A co máme společného? Máme náš sabat chat (téměř 24 hodin denně on-line), maskota superhero M., nezapomenutelné zážitky z minulosti, úžasné prožívání současnosti a skvělou budoucnost jakou si zasloužíme.
Figurky moje, tohle napsat bylo jednodušší, než cokoli jiného. A víte co? „My se máme, že se máme“
Ze srdce věnováno Helence, Clarice, Andulíně a Terezičce
