Krátká glosa o tom, jak nemám rád anonymní e-maily od zdejších diskutujících. Nečekal jsem, že článek, který si do této doby přečetla pouhá sedmistovka lidí, vyvolá takový poprask. Zvláště tedy na mém e-mailu.
Komentář http://jirkasvoboda.blog.idnes.cz/c/359908/A-Rusko-melo-podporu-rady-bezpecnosti-i-pri-utocich-na-Gruzii.html o tom, že každému by se mělo měřit stejným metrem, zvláště když jde o vztah vůči Organizaci spojených národů, v některých čtenářích vyvolal zvláštní reakce. Na jedné straně jsem rád, že lidé diskutují, vždyť i kvůli tomu na blog přispívám, ale aby mně anonymové psali a označovali „hovnem,“ jen kvůli větě: „A ačkoliv ani Rusko nemá čisté ruce, zvlášť když v roce 2008 vojensky zaútočilo na Gruzii bez mandátu OSN, je si dobře vědomo, že nečinnost by mu nepomohla,“ tak to opravdu nechápu.
Podobné postoje jsem už zažil, třeba když jsem psal článek o romském etniku, o bývalé vládě, o Kalouskovi. Ale zde? Musel jsem o tom dost přemýšlet, proč tomu tak je. Vždyť pravý smysl komentáře tkvěl v tom, snažit se dodržovat psaná a nepsaná pravidla, abychom takovým konfliktům předcházeli. A světoví hegemoni díky tomu nemohli uplatňovat své bojové choutky.
A jó. Vždyť i mně se to čas od času stane. Jsem formován určitým názorem a mám ho uchycen hluboko v mé dubové palici. A teď když čtu takové nadpisy, jaké blogeři často používají, hned ten názor s rychlostí blesku vystoupá napovrch. Jsem jak „bejk.“ Nekoukám doprava, nekoukám doleva, článek přejdu jen očima. A hned bych napsal komentář. Tak jej napíši. To je úleva, oddych. Až pak začnu přemýšlet, co jsem vlastně napsal.
Co člověk, to názor. Co došlý e-mail, to jiný pohled na vývoj konfliktu mezi Gruzií a Ruskem. V mnohém se však písmenka překrývala. A to sice v uctívání boje, násilí a válek. Neuctíváme tyto fenomény nějak moc? Náš názor je formován jen a právě násilím a strachem. Kdy jsme naposledy četli něco o míru, o klidu, o dětech, o rodině. O tom bychom měli diskutovat. Protože i mně se lehčeji píše komentář o válce, než o míru. Blé. Omlouvám se, to jsem se jen trochu zasnil.
Každopádně se vám musím omluvit. Můj blog není o nadpisech. Můj blog je o obsahu. Ale jinak to neumím, i když se snažím o zlepšení.
Takže díky za pochopení.
P.S. Já vám hlavu neutrhnu, když se pod názor podepíšete.
