V posledních hodinách a dnech jsme neustále ze všech stran doslova bombardováni výzvami, jakého kandidáta bychom si měli do čela našeho státu zvolit. Přestože si myslím, že onen humbuk je naprosto nemístný a nic se ve fungování naší malé zemičky nezmění, i já budu muset přistoupit za plentu a vhodit do urny obálku se svým kandidátem.
Věřte, že rozhodování je pro mě opravdu těžké. Když se máme totiž oprostit od fyzických nedostatků a historických momentů v životech obou kandidátů, vyjde nám poněkud zdeformovaný a téměř nic neříkající kandidát bez postojů, cítění, bez tradic.
Víte, tak to aspoň vnímám já. Nejprve se totiž začalo mluvit o šišlajícím Karlovi, o jeho rakouském cítění, o jeho rakouské manželce, která neumí česky, o jejich nacistických předcích. Následně se strhla až neuvěřitelná lavina článků, blogů a komentářů právě na téma „historických a životních plivanců.“ A protože i já nemám rád ony podrazy a dýky do zad, budu se snažit odhlédnout od historie obou kandidátů. Takže abych měřil oběma kandidátům stejně, musím se odprostit od „oposmlouvy“, od snahy změnit volební systém, od klientelistických praktik či od členství v komunistické straně a zaměřím se opravdu jenom na současnost, na sympatie a na současné názory.
Proto mě velmi potěšila první „prezidentská“ debata. I když jsem v nitru duše čekal, že se pan Schwarzenberg v duchu populismu a předvolebního boje tvrdě postaví proti prezidentské amnestii a nebude v divadle, ale bude proti ní hlasovat v poslanecké sněmovně. Večerní debata byla asi důležitější, a proto ze sněmovny odešel už krátce po obědě. Současný předseda TOP09, ministr zahraničí a místopředseda vlády (pozn. to ještě není historie), se vyhnul jak odpovědi na otázku týkající se prolomení Benešových dekretů, tak odpovědi na otázku, ohledně kritizované opoziční smlouvy. Čekal jsem radikála, anarchistu z placek na klopách jeho přívrženců. Místo toho však dorazil unavený nihilista, u něhož to dokonce občas vypadalo, že jej probíraná témata naprosto nezajímají. Třeba je to jen pozvolný nástup, který bude v následujících diskuzích gradovat.
Naopak u Miloše Zemana jsem očekával onen nihilistický postoj, v němž bude popírat společenské hodnoty a odmítat autority. I když ze svého lehce přisprostlého, drzého a arogantního stylu nic nezapomněl, cítil jsem v jeho vyjadřování posun. Možná, že se mi to jen zdálo, ale jako bych zaznamenal takový ten typický čapkovský pragmatismus, nebo chcete-li „selský rozum.“ Zcela jasnými, nevyhýbavými odpověďmi mě osobně překvapil. Jasně se vyhranil proti současné Nečasově vládě, zdůraznil právo vlastního názoru, za který by však měl nést odpovědnost, postavil se za Benešovy dekrety a Evropskou unii. Na druhé straně však zcela reálně, právě s určitou dávkou zdravého nebo chcete-li selského rozumu podotknul, jakou prezident bude a hlavně jakou může, dle ústavy, hrát roli v současné politice. Osobně jsem v tom cítil nezapomenutelné Cimrmanovské: „Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory a můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat,“ s čímž naprosto souhlasím a jsem rád, že to konečně někdo řekl.
Zcela jistě mě někteří z vás budou ihned házet do pytle s levičáky. To potom budu „jen buranskou spodinou slyšící na chabý populismus,“ a budu bojovat proti „médii ovlivněným naivním ovcím,“ jak to psal jeden s diskutujících na serveru idnes.cz. I toto rozdělení se ale změnilo. Už pár měsíců snídáme, obědváme a večeříme předvolební „gulášek“ a začíná nám z něj být šoufl. Zatímco však Karel Schwarzenberg zůstal jen u nereálných slibů, nelogických a vyhýbavých odpovědí, chcete-li stále „vaří z vody,“ Miloš Zeman mně zcela logicky vysvětlil svůj možný budoucí postoj, svoji pozici, svoji vizi, svoji roli.
A tak budu volit Miloše Zemana.
P.S. Všimli jste si, jak přímá prezidentská volba naší společnost rozdělila a změnila? Aspoň já to pozoruji již několik týdnů. Ještě jsme si nikoho nezvolili a hádáme se „jako psi.“ Díky naházené špíně a plivancům pak už na hradě nikdy nebudeme náš vzor. Ať to dopadne, jak to dopadne, hradním pánem bude člověk s cejchem. S označením nechtěného, dosazeného, cizího. Tak jste si opravdu představovali přímou prezidentskou volbu? Já tedy ne!
