V naší přítomnostní bublince davová šílenství jsou regulována mediálními kouzelníky. Ne tedy, jako kdysi puškami žandarmů nebo šavlemi kozáků. K jejich výkonnosti a neprostupnosti jejich kouzel jsou potřeba dvě věci:
nejdřív zaostřovat kamery na ty skandály, podivnosti a hrůzostrašné věci, potom k nim dodávat komentáře podle vládnoucích politických šiboletů, a potom jestliže to pokroucení skutečnosti je opravdu veliké, likvidovat protinázory. To se dělá obyčejně tím, že v diskusi k věci se kontrolují klíčové body takže at´ se antíci snaží jak chtějí, jejich pohled na událost, mediálně nepřevládne. Kouzelníci vždycky vyhrajou.
Vlastně, někdy nevyhrajou. Králík,který měl jít z kouzelníkova klobouku, uteče z neviditelé bedýnky do zákulisí a musejí spoléhat na krátkou pamet´informačních konzumentů.
Někdy jde opravdovou blamáž, jako například ono úděsné zplynování patnácti set nevinných obyvatelů Ghouty ve východnm Damašku údajně brigádou Bašára Assáda. Na Assádův útok sarinem v předměstí se pak ale nějak zapomnělo, když Putin přesvědčil, že by bylo moudré aby se Assád zřekl arzenálu chemických zbraní a tím předešel podobným provokacím v budoucnu. Nakonec, když už bylo o tomhle ticho po pěšině, Turci přiznali barvu.
Pro mě to nebyla ovšem žádná novinka. Já jsem si na internetu našel svůj vlastní přesvědčivý důkaz, o tom nepovedeném mediálních kouzlení v případě Assadových nelidských metód. (V odkazovaném článku můžete jít přímo k bodu 6).
My samozřejmě nevíme kdo to letadlo nad Donbasem sestřelil. Teoreticky je opravdu možné, že to byli Putinovi hoši, kteří když tam poprvé spráskali ty Porošenkovi zdráhavé brance, a žoldáky Kolomojského, cítili nutkavou potřebu, tak řečeno, nadělat si do bot ve vztazích se světovou veřejností. Bylo to možné, ale asi stejně pravděpodobné, jako že si chtěl Assád srovnat mediální účty s Amerikou plynovým útokem na děti, zrovínka v momentě kdy s pomocí gardy z Teheránu vyhnal al-Nusráče z Homsu a probil se zpátky na sever.
My nevíme, kdo sestřelil MH17. Obě strany přesvědčují, že to byli ti druzí. Fakta nejsou k mání. Je to ale stejně zase jen divné.
Ptá se jeden nezávislý – a velmi dobrý - americký žurmalista: „není to záhadné proč zrovna tenhle pes nechce štěkat?“ Jistěže má Robert Parry pravdu, bez ohledu jak se nakonec ta mediální králík k incidentu vyjádří. Kdyby Američané nějaký faktický důkaz opravdu měli, tak by toho byly plné noviny a televize. Tvrdili den potom co trosky letadla s 298 cestujícími dopadly, že mají ze satelitního dohledu nezvratný důkaz o tom, že to byla raketa typu BUK-11, vypálená z území ovládaného separatisty. Proč to tedy neukázali? Oni nám ukázali třeba satelitní snímky těch „polí mrtvých“ ze Srebrenice když o nich lhali Bosenští Srbové. Proč najednou taková zdráhavost? Kdyby v ruce Američani něco měli, byla by to jistě vysoká karta, která by by přišla v boji bláznivé Viktorky (Nulandové) proti Putinovi velice vhod. Nejméňe, jestli k sestřeku došlo omylem nebo ne, by odhalili Vladimíra Vladimíroviče jako sprostého lháře. Ne? Zatím alwe jediný důkaz o tom, že povstalci mají Buky nám dodali Ukrajinci a ukázalo se, že jde o podvrh a sprostě lžou oni.
Takže Amerikanci asi toho moc nemají. Já mám z věci opravdu silný dojem takovýto: Putin má pravděpodobně i v téhle hře vyšší kartu a drží jí v záloze, podobně jako Chruščov v aféře přeletu U2 Garyho Powerse. Dokonce si myslím, že Putin si zase hraje s Obamou jako kočka s myší. Já mám důvod věřit (provizorně), že ten fiktivní letištní provozář „Carlos“, který prozradil v kostce co o tom sestřelu Rusové vědí a pak zmizel z Twitteru, byl opravdu způsob jak dát Západu najevo, že Moskva ví co kdo kde a jak . Proč si to tak foršteluju? Jednoduché. Neexistující Carlos tvrdil, že ty dva letouny v blízkosti MH17 patřily ministerstvu vnitra Ukrainy, vedené v té době jistě největšim z rusofobů ve vládě Porošenka, Andrijem Parubým. Ministr byl odstaven bez vysvětlení dva týdny na to.
Takže, jsem opravdu zvědav co se z toho vyklube a jak si kouzelník poradí s touhle ušatou mrškou.
