Máme za sebou volby do Evropského parlamentu. Osobně jsem čekal, že trend upadající volební účasti, která se od prvních voleb do této instituce v roce 1979 posunovala při každém dalším hlasovaní níže a níže, bude pokračovat, ale nakonec byla účast celoevropsky opět nad 40 % stejně jako před pěti lety. Češi ovšem průměr táhnou dolů. Češi totiž nevolí.
Můžeme hledat příčinu a zřejmě jí i velice snadno nalezneme. První bod je, že europoslanců je příliš mnoho. Stačí si vždy znovu a znovu uvědomit, že na půdě Evropského parlamentu sedí 751 lidí. To je obrovské číslo. Rozumím tomu, že Evropa je velká, ale ten počet je zkrátka naprosto odstrašující. Pro hlasovaní v parlamentu při zastupitelské demokracii není třeba tolik lidí. Navíc takto velké číslo je naprosto neuchopitelné, protože v něm existuje v něm extrémní počet proměnných. Jak to musí vypadat z úhlu pohledu občana naší republiky při volbách do EP lze snadno domýšlet. Je také jasné, že ve volbách šli k urnám zejména lidé, kteří jsou nakloněni Evropské unii jako pozitivní formě uspořádání, což je první věc, která napadne člověka při zhlédnutí volebních výsledků, které podle toho vypadají.
Abych se vrátil k problému, pro náš stát to při tak velkém počtu europoslanců logicky vypadá, že ČR nemůže naprosto nic v Evropském parlamentu ovlivnit. Pro člověka nastává tak při volbách ještě větší odosobnění než při volbě do Poslanecké sněmovny, kde je sice účast vyšší, ale také nejde o nějaká vysoká čísla. Už při volbě do PSP ČR si mnoho nevoličů řekne, že jejich hlas je moc málo, aby něco ovlivnil. A pochopitelně, pokud si podobná slova řekne každý, mizerná volební účast nás nemine. Ale co teprve při volbách evropských, tam se to dá říci ještě mnohem snadněji.
Kdo z občanů ČR chce dohledávat, která strana by chtěla vstoupit do které skupiny v Evropském parlamentu a jaké frakce tam vůbec existují. Běžný občan nechce pátrat po různých informačních zdrojích, aby se orientoval, s jakou skupinou vlastně jeho daný volený europoslanec teoreticky může jít. Je to již moc složité a zejména časově nákladné pro zaměstnaného člověka dohledávat. Pokud ve volbách do naší Poslanecké sněmovny může mít někdo pocit, že se jeho hlas snadno ztratí, jaký pocit může mít asi při volbě do sboru 751 poslanců. V ČR daný zvolený subjekt může zvládnout něco prosadit i jako malý, ale v EP víceméně a doslova nicotným hlasem, takový pocit musí mít mnoho voličů.
Samozřejmě hraje v malé volební účasti svojí roli také názor, že EU a potažmo EP jsou zbytečné, ale osobně si myslím, že pro mnoho lidí je parlament unie jen a pouze veliký a nepřehledný a to je jeden z nejsilnějších důvodů, proč nevolit.
Aby měly volby pro běžného občana smysl, museli bychom využít úplně jiné metody. Metody, ve které by se snížil počet poslanců.
Představte si například, že by bylo nově poslanců 199, tím pádem by se u každého státu přibližně vynásobil stávající počet volených zástupců poměrem mezi novým počtem 199 poslanců a původními 751 poslanci (tj. násobek 0,26). V ČR by bylo tak voleno přibližně 5 poslanců do EP. Toto množství je přeci přehlednější a mnohem uchopitelnější.
Volby by byly tímto atraktivnější, i když rozumím, že zmenšení počtu europoslanců není všelékem, souvisí s tím i uchopitelnost frakcí v EP a další a další menší i větší drobnosti, restrukturalizace a systémová opatření, ovšem jde o prvotní krok, který může při volbách do Evropského parlamentu zvětšit volební účast. Možná by měla fungovat i rovnost počtu poslanců v EP, či alespoň jiný poměr, ale tuto úvahu nechávám zatím téměř nedotčenou. S volbami pochopitelně souvisí i naše domácí, která zkrátka může být vyprázdněná, což je jeden z důvodů, proč nejít volit.
Ale pokud má být EU pro všechny a máme být nadále jejím členem, musí zaznít i další, naše hlasy. Nepřehledný systém je výhodný pro některé skupiny, ale rozhodně ne pro občany.
