Jussi zemřel před více než 60 lety, přesto má co sdělit i modernímu posluchači. Takový hlas jen tak někdo nemá.
Jussi Björling (tenor) 5. 2. 1911 – 9. 9. 1960.
- Už to slyším „Jiří, odkud taháš tahle jména? Jakej Jussi? Kdože? Děláš si srandu? Jsi naprostá trubka!“
- Já jsem trubka? Ano, to v každém případě, zakládám si na tom.
· Jussi zemřel před 63 lety, přesto by ho měl každý znát.
- Já stále poslouchám řeči o nepřirozeném operním zpěvu, o ultrazvukových sopránech, které člověku utrhnou hlavu, které je při zpěvu výšek třeba okamžitě zastřelit. Ale není soprán jako soprán. Navíc, tenor je o dost níže. Ještě když ten tenor zní jako ušlechtilý smyčcový nástroj, tak je zmíněný výrok prostě nesmysl. Přesně takový smyčcový nástroj měl v hrdle Jussi.
- Četl jsem, že Jussi zpíval se slzou v hlase. Lépe to napsat nejde a já nemám, co bych k tomu dodal.
- Mnoho známých tenorů říká, že by chtěli znít jako Jussi. Asi to bude pravda. Myslím si, že takový Domingo určitě hodně poslouchal a hledal inspiraci. Určitě to nelze přeslechnout a budiž to Domingovi přičteno ke cti. Jisté je, že Pavarotti řekl, že když studuje roli, poslouchá Jussiho jako jednoho prvních
- Narodil se ve Švédsku, tam také vystudoval zpěv. Mírný švédský přízvuk myslím chytám ve všech jazycích světa, kterými Jussi zpíval. A nebude to asi jenom můj dojem. Moji italští přátelé mi vysvětlovali, že Jussiho italština je poněkud neidiomatická. Výklad jsem však dostal pravou „idiomatickou“ italskou angličtinou. Moc se omlouvám, toto rýpnutí si neumím odpustit.
- Jussiho život je tak vzdálený, že nevím ani žádné drby. Pouze Sir Christopher Lee (Saruman) na něj vzpomínal, že ho Jussi lanařil, aby šel zpívat operu. Ještě, že se to Jussimu nepodařilo, přišli bychom o Draculu, o Sarumana.
- Jussiho vystoupení se Zinkou Milanov a Renatou Tebaldi patří k mýtickým událostem operní historie.
- Jeho hádky s legendárním impresáriem Rudolfem Bingem a dirigentem Georgem Soltim také.
- V březnu 1960 utrpěl Jussi před představením infarkt, přesto ten večer vystoupil. Byl to však vážnější problém a Jussi za pár týdnů zemřel. Jeho srdce bylo prý násobně větší, než je fyziologický standard. Bohužel k tomu přispěly zřejmě Jussiho dlouhodobé potíže s alkoholem. Chlast dělá zřejmě nejen velká těla, ale i velká srdce.
- Jeho hlas a umění zanechalo hlubokou stopu v dějinách nahrávané zvukové historie. Tento umělec má co sdělit i současnému posluchači, i když nahrávky nejsou úplně hifi.
· Poslech ukázek? Já jsem ale zákeřnej. Vánoční koleda „O holy night“ švédsky. Nahrávací technik navíc špatně přepl záznamový magnetofon a nahrávka je jenom mono. Že jsem se zbláznil? Že to nebudete poslouchat? Jussi vám to už vysvětlí. Varování: Poslech na vlastní nebezpečí. Je to Jussi Björling a ten byl jenom jeden. Vánoce jsou ještě daleko, ale není nad to si poslechnout vánoční koledu uprostřed léta
La Danza, G. Rossini.. Také švédsky
https://youtu.be/Pw1DnfdGJoE
Jussi Björling a Zinka Milanov „Teco io sto, Un Ballo in Maschera“, G. Verdi
https://youtu.be/sYNhztRw_nk
Jussi Björling a Robert Merrill „Au fond du temple saint, Lovci Perel“, G. Bizet, považováno za referenční provedení a já nemám, co bych k tomu řekl
https://youtu.be/5PYt2HlBuyI
Stále dýcháte?
Nahrávky:
jedna je zcela zásadní.
Verdi, Fritz Reiner, Vienna Philharmonic, Leontyne Price , Rosalind Elias, Jussi Björling, Giorgio Tozzi Chorus: Society Of The Friends Of Music, Vienna – Verdiho Requiem.. vydalo RCA Victor v edici Living Stereo v roce 1961. Měl jsem to v ruce v HiFi klubu Svazarmu, Skoro mě to zničilo a od té doby to sháním. Mám to na CD, ale to není ten pocit. Když se to ukáže, je to drahé jako luxusní korkšpaněl. Reiner byl v podstatě cvok a nahrávka je přebuzená. Zkreslení je všudypřítomné a na CD se to nesnese. Reinerovo pomalé tempo plus přehnané tiché pasáže činí tuto nahrávku zcela výjimečnou. Kdo by věděl o LP verzi v původním vydání, okamžitě to chci.
Pak tu byl Trubadúr, ale to není Trubadúr ve třídě Leontyne, to je Trubadúr ve třídě Zinka, a to je něco jiného.
Verdi / Zinka Milanov, Jussi Bjoerling, Fedora Barbieri, Leonard Warren, The Robert Shaw Chorale, Robert Shaw, RCA Victor Orchestra, Renato Cellini – Il Trovatore Style: Opera Year: 1952
Protože přece hranice vzplála strašlivým plamenem a my jdeme na něj. „A na koho vlastně?“ ..“To je úplně jedno.. do zbraně!“
A tohle vyšlo u nás, má to moje nejvyšší doporučení
Mascagni, Bjoerling, Milanov, Merrill, Renato Cellini, Orchestra Della RCA – Cavalleria Rusticana Pietro Mascagni - Cavalleria Rusticana Label: Opus – 9112 0821-22 Series: Gramofonový Klub Format: 2 x Vinyl, LP, Stereo Box Set Country: Czechoslovakia Released: 1979.. původní nahrávka je z roku 1953
Pak je tu legendární Tosca, ale mně se tahle verze moc nelíbí. Zinka je tu unavená a malinko únavná. A Jussi to prostě nezachrání, ale to je můj problém.
Puccini, Zinka Milanov, Jussi Björling, Leonard Warren, Rome Opera House Orchestra And Chorus, Erich Leinsdorf – Tosca
Pak bychom to měli jednu ultimátní Turandot, které je těžké se vyrovnat
Puccini - Nilsson, Tebaldi, Tozzi, Rome Opera House Orchestra And Chorus, Erich Leinsdorf – Turandot (1960)
Žádná Liu nikdy nebyla tak sladce dojemná jako byla Renata Tebaldi. Žádná Turandot nikdy nebyla tak chladná jako Birgit Nilsson a žádný Calaf nikdy nebyl tak nebojácný jako Jussi Bjorling. Album na LP vyšlo i u nás. Ale na LP se doporučuji vykašlat. Vyšlo to v reedici na CD v posledním remasteru a ten je opravdu dobrý.
A pak poměrně pozoruhodnou Aidu, kterou buď miluješ nebo nenávidíš. Já se řadím do té druhé skupiny. Perlea prostě mívá místy „těžkou“ taktovku. Ale to, že se mi to nelíbí, je můj problém. Na stranu druhou, nic nemíří do duše operního blázna tak, jako tam míří hlas Zinky Milanov.
Verdi/ Bjoerling, Warren, Milanov, Orchestra And Chorus Of The Rome Opera House Conducted By Perlea – Aïda (1957)
A něco na závěr. G. Puccini, La Boheme, Sir Thomas Beecham, Jussi Bjorling a Victoria de Los Angeles. Původní mono nahrávka je z roku 1956. Hi-fi to určitě není, ale já neznám žádnou lepší La Boheme než tuhle a k tomu se řadí podobná Madama Butterfly.
