Jak jsme potrestali "rusáky"

Tahle chuť potrestat "rusáka" a nemít ho rád je nám dána do vínku už od padesátých let minulého století. Nyní je chceme trestat znovu a lépe.

Rusko obsadilo Krym na Ukrajině. Rusko si "vrátilo" svoje území. Rusko tak vytvořilo situaci pro nás prekérní. A my nevíme co s tím.

Před pár lety jsme vstoupili do EU a do NATO. Zdálo se vše jasné. Jsme členy obojího a po několika letech nevíme kudy kam. Opět jako mnohkrát v historii.

Rusové léta analyzovali postoje EU při různých krizových situacích po světě. A výsledek se dostavil nyní. Po bezzubosti jednání EU a NATO při řešení problémů kolem Sýrie, pár let zpět Kosova atd. jsou jednání a výstupy Bruselu sterilní i vůči Rusku.. Současná garnitura europolitiků se bojí názorů vlastních voličů v jednotlivých zemích. Není schopna pojmenovat věci pravými jmény. Je to politicky nekorektní.

Všude se objevuje napětí, sílí tlaky extrémních uskupení. Proč?

Na řadě míst v Evropě chybí práce, vyrůstají stovky tisíc dětí a mladých bez perspektivy. Někde jde již o druhou i třetí ztracenou generaci. Evropě chybí vize jak léčit sebe sama, jak zachránit rozpadající se systém. Radit ve směru z unie ven je však snažší. Na jednu stranu se krize na Ukrajině hodila. Bylo "in" tam jezdit a radit na Majdanu. Že návštěvám unikala realita , nevadilo.

Mediálně je nyní patrné, co EU ukazovat nechtěla - pozérství Západu ponoukajícího Ukrajinu k západnímu kurzu.Ale bez schopnosti ji v něm dostatečně podpořit. Namísto podporování realistické politiky ve formě vzniku nezávislé Ukrajiny coby nárazníkového státu mezi Evropou a Ruskem se nabízelo členství v západních strukturách.Ale pravděpodobně to nikdy nemysleli vážně. Z kuloárů bylo jasné že vstup Ukrajiny do EU považují v EU za začátek konce.

Ukrajina je ztracená Západ ji nikdy dostatečně nechtěl. Putin tak vítězí v bitvě o Ukrajinu, protože sleduje jasnou strategii . Nezapoměl na Clausewitzovo dílo " O válce". Na rozdíl od Evropanů nepřestal věřit, že válka je pokračováním diplomacie jinými prostředky. Ví, co je moc a jak ji uplatňovat.

Uštědřil všem našim vládám lekci. Ukázal, že v mezinárodní politice bohužel nemá konkurenci. Ani u "nás na západě" ho nechápeme. Možná proto že ani ČR nemá již dlouho vytyčeny své geopolitické zájmy. Jen podřízení se politice EU nestačí. Je totiž možné že skutečně dojde ke střetu mezi Západem a Ruskem. Možná teritoriálně těsně vedle České republiky. V  bývalých sovětských republikách v Pobaltí, aktuálně členech EU a NATO.

A my bychom tak rádi toho "rusáka" potrestali. Velmi tvrdým trestem je pozastavení (!) jednání o bezvízovém styku. Na hradě v Praze Zeman neví kam se točit, rád by obojí. To nepůjde. Poradí mu premiér? Ten co má oranžovou hmotu mozkovou? Ten řeší evropské proticikánské nálady. Hlavně konsensuálně vůči Bruselu.

Není u nás vidět nikdo, kdo by dal janý obrys naší mezinárodní politice, našim národním zájmům. Toto vakuum už trvá přes patnáct let. Možná déle.