Co jsem vyčetl z voleb (a co je mnohdy špatně....)

Proběhnuvší volby do EP mne v mnohém nepřekvapily, v mnohém však udivily. Jak u nás v kotlíku mezi Vltavou, Labem a Svratkou, tak mezi Atlantikem a Baltem.

Výsledky jsou v intencích stavu postmoderní, elitami globalizované společnosti ve které se začínají elity oddělovat od většiny společnosti a objevuje se tu antagonistické myšlení.

Co tedy lze (dle mého chabého soudu) vyčíst z nálad obyvatelstva, jeho očekávání a z lidmi provedeného zhodnocení (v podobě výsledků voleb) politicko-psychologických nálad?

Pokud si, a je možno toto učinit na základě běžně dostupných informací, otevřeme volební výsledky do EP uvidíme několik paradoxů. Lidé mají stále tendenci podporovat dostatečně pevně strukturované, na demokratický styl řízení (myslíme si to...) orientované strany. I když je v mnohém v předchozím období zklamaly. Stále jsou preferovány strany disponující strukturovanou a ucelenou ideologií (jestli dobrou, průměrnou, špatnou nehodnotím). Preferovány jsou strany schopné přijmout a vykonávat autonomní rozhodnutí. I když v mnoha případech takováto rozhodnutí lidem nepřinesla pozitivní výsledky a nenaplnila očekávání.

Je možné vytvořit portrét "přitažlivé" strany -

tady voliči preferují jasnou, pevnou stranickou strukturu, demokratický způsob řízení (sice mnohdy jen deklarovaný, ale co volič ví?). Volič má rád stranu, deklarující odolnost proti tlaku a přijímající rozhodnutí se závěry v souladu s ideologií strany (volič mnohdy nevidí kontrapozici závěrů a ideologie, chce být klamán...). Volič mnohdy připouští aby strana přijímala i nepopulární opatření (jen potud, pokud toto opatření nepoškodí voliče samotného). Voliči nevadí, že strana mnohdy mění kurz, pokud strana deklaruje, že toto činí za účelem prosazení programu (Češi by mohli o tomto jevu napsat encyklopedii). Volič u přitažlivé strany nemá rád neetické jednání (ale mnohdy si nevšimne že tak strana jedná a on přihlíží a tleská...). Strana by se měla snažit o kompromisní jednání a spolupráci s ostatními pokud je to v souladu s jejími cíli (asi jsem přehlédl, že se neobjevuje ztotožnění cílů voliče,společnosti a strany....).

U své dobréa přitažlivé strany volič promítá do volebního lístku emoce, naděje. Naděje v nalezení lepšího řešení, věří že unikne horší realitě. Jeho strana je přece dobrá, energická a vitální.

A zkusím si střihnout portrét strany "nepřitažlivé" -

taková strana má pro voliče pevnou ale autoritářskou strukturu (občas jí bude volič tolerovat

benevolenci v jejím řízení). Volič nepřitažlivou stranu vnímá jako subjekt jednající pod

vnějším tlakem. Nedokáže adekvátně reagovat na danou politickou a sociální situaci. Strana

povětšinou navrhuje tvrdá řešení (přitom volič mnohdy sám volá po tvrdých a jasně

jednoduchých řešeních....). Nepřitažlivá strana, pokud existuje déle v očích voliče nesplnila

své předchozí sliby, nebo je plní jen v malé míře. Jedná vůči jiným stranickým subjektům

neeticky, nepokouší se o dosažení kompromisů. Volič tady pociťuje a do volebního lístku

promítá své emoce jako je zneklidnění, vykořenění, pocity frustrace a izolovanosti.

Mohu se plést, pletu se, ale když si vezmete výsledky v Anglii, Německu, Francii, ČR a dosadíte si příslušné strany tak to funguje. V pozitivním i negativním smyslu. Nemá význam sem strkat konkrétní názvy.

Má však význam se zamyslet nad vlastním chováním u voleb, tím co jsme očekávali a výsledky voleb. Všichni kolem se diví jak se to stalo, jak se mohly takové výsledky objevit. A netuším jaké jiné se objeví na podzim v komunálních volbách. My jsme totiž zapoměli na stará a známé pravidla.

V rámci voleb nás ze všech stran "mastí" politici, političtí komentátoři a oblbují voliče, občana.

Zapoměli jsme, že úloha vládnoucí elity není jen politicko-sociologická, ekonomická, ale že musí mít kořeny filozofické. Že musí mít kořeny v historii národa.. Pokud nemá, výsledkem je politické chování s překvapivými vlivy.

Tradiční společnost a její tradiční hodnoty a myšlení postavené na pokoře, naslouchání a morálce nahrazujeme hodnotami "tradičně havlovskými" kde se pod pojmy svoboda, emancipace, právo skrývá pustá krajina střetu zájmů a tzv. morální pragmatismus.

Je asi čas zamyslet se nad tím, že ...."člověk ovšem potřebuje rozum, aby v každém okamžiku zvažoval blaho či bolest...." (Kant)