(ko na džanel, na achaĺol – kdo nezná nepochopí)
Konečně se dočkal a statečný ministr vyráží v duchu své oblíbené postavy na expedici. Dienstbier nasadí klobouk, vezme bič, rýč a vyrazí po 10. červnu na svou první expedici.
Tento český Indiana Jones se vydává pátrat po artefaktech cikánské historie. Pojede hledat základy dávných cikánských staveb. Vykopávky hodlá zahájit v Chanově, následně se vydá na nebezpečný východ kde někde kolem Betlanovců hodlá najít archu romale mající dosvědčit, že cikáni jsou naši předkové.
Takto nějak, to snad u nás může i dopadnout.
Pražský Indiana Jones na rozdíl od filmového vzoru neučí, ale ministruje. A vzal si do hlavy, že cikánům (korektně rozuměj romům – i když se tak sami často nenazývají) je třeba pomoci pozitivní diskriminací. Prý je třeba studovat jejich historii a odkrýt ji, dát peníze na muzeum a dotovat každého vysokoškoláka z tohoto etnika, zachovat jazyk....
Příběh Indiany Jonese je fikcí, příběh Dienstbiera je snahou fikci přetlačit v realitu. Náš ministřík zapomíná, že už za Topolánkovi vlády tu podobná snaha byla. Tehdy to skončilo jen pár stránkami papíru popsaného ve stejné Strakově akademii jako dnes.
Ministr Indiana nezná a nepochopil. V Čechách těchto dnů je nutné pochopit a objasnit si proč asimilace cikánů tímto způsobem je nemožná (pokud vůbec má smysl o asimilaci se pokoušet). Je potřeba rozkrýt jaké principy vládnou mezi cikánskými kmeny (skupinami) a většinovou společností. Jaké uplatnění jim přináší život. Hlavně nebát se terminologie. Nebýt servilně korektní až naše mluva a vyjadřování ztrácí smysl.
Jak definujeme cikána my, jak třeba Angličané, jak se definují oni sami?
To je důležité pro pochopení náhledu cikánů samotných na sebe. Jsou to kočovníci, kteří až v 50.tých letech začínají mít snahu vybudovat povědomí o tom, že jsou evropským národem? Do té doby jsou etnikem, diasporou jejímž největším úspěchem je, že dokázali staletí přežít.
Pokud za národ považujeme skupinu mužů, žen a dětí mající společný jazyk, kulturu, a patří ke stejné rase a jasně se odlišují od okolí, tak od doby kdy tomuto Cikáni odpovídali uplynulo hodně vody. Jen čistě teoreticky – ani oni, ani jiné národy či etnika se nevyhnuli mísení s ostatní populací. Pokud za dobu co v Evropě strávili (řekněme od 14. století), by např. čtyři manželství ze sta byla uzavřena jako smíšená (tedy s necikánem) mělo by snad 70% cikánské populace v Evropě smíšené předky. Tak koho pak budeme pozitivně diskriminovat? Aby v tom neměl ministr Indiana trošku chaos.
Hlavu měli zamotanou i soudci v Anglii na přelomu 80. a 90. tých let 20.století. Tehdy westminsterský soud řešil zda má rasový podtext označení "Cikán" nebo "Traweler" (používáno v Anglii v tuto dobu). Nakonec se ukázalo, že cikáni sami sebe označují jako kočovníky, protože je to označení méně pejorativní. A i když se více než z poloviny usadili, snaží se tak před veřejností popřít svou odlišnou identitu. Založenou na etnickém principu. A etnický princip je potřeba k jakékoli diskriminaci.
Jazyk.
Asi lze konstantovat, že skutečné dějepisectví cikánské rasy spočívá ve studiu jejich jazyka.
První záznamy romštiny, cikánštiny jsou porůznu od poloviny 13. století výše. Jsou popisovány např. jako ukázky "řeči Egypťanů". Jejich jazyk již v tuto dobu nebyl jednotný. Ani dnes neexistuje jednotná podoba romštiny. V Evropě je asi 60 dialektů, sice příbuzných ale vzájemně nesrozumitelných.
Romština má dodnes jen fonetickou transkripci. Důvodem je fakt, že jazykem dlouho hovořili lidé, kteří nepoužívali písmo. Neexistují tak pravidla pro psaný projev.
Tak nevím který z řekněme 8 – 11 dialektů u nás budeme pozitivně diskriminovat.
Malá odbočka – když jsem na romštinu koncem 90. let chodil, největší problém byl jednak v absenci učebnice. A pak taky v tom, že jedna rodilá mluvčí střídala druhou a shodovali se v jednom – já sama nevím jak se to či ono řekne v Ostravě, v Brně. Ale problém byl i i různých koutech brněnského gheta. A pak se Indiano uč jazyku....
Probírám se knihovnou a snažím se najít nějaké ty odkazy na historii cikánů, nějaké to dílo předků co nám odkázali. Když mám něco zachovat musím vědět co. No hmotného nic. Nic, byli to kočovníci.
Ale nemám určitě geniální knihovnu a vše v ní.
Folklor a zvyky.
Tady už něco je. Dost toho je. Jenže za staletí soužití nic čistého nenajdete. Motivy převzaté od gadžů jsou v pohádkách, písních.
Každé společenství Cikánů má složité rodinné vztahy (ale i toto dnes neplatí beze zbytku). Vězměme si Olachy. Jejich vlastní sociální instituce jsou v rámci komunity otevřené, rozdělují se rodově – Kalderaši, Mačvajové, Lovarové, Čurare. Sami tyto rody označují jako rása (Lovarové) nebo natsia (národ, Kalderaši). Bývalo to dřív jednodušší. Jasně se líšívali oblečením, dialektem, zvyky. Všichni se považovali za Romy. V rámci těchto skupin měli povoleny smíšená manželství. Každá natsia se člení na vitsi (klany). To bývá skutečná identifikační jednotka, často označením spojená s významným předkem. Ale myslím, že tady už Indiana bude ztracen. Jak bude postupovat při aktu pozitivní diskriminace? Prostě musí najít archu romale.
Nedá mi to, je tu ještě jeden z mnoha zvyků – i dnes prostupuje život cikánů (různou měrou) strach ze znečištění a tabu k tomuto vázaná.
Pravidla čistoty jim umožňují jasně se vymezit, vyjádřit a stanovit rozdíl mezi cikánem a gadžem. Používá se označní , nečistý, mochado, magerdó ....Tabu určuje pravidla styku mezi ženami, muži, cikána a gadžy. Tabu jsou lidé, předměty, jídlo, témata konverzace (proto i dnes mají problém ve škole pokud narazí na předmět jako je sexuální výchova). U starší generace strach z marimé komplikuje hledání ubytování . Dům s nejasnou minulostí, dům kde bydlel gadžo to je problém....No Indiano, jak si poradíš s tímto netuším.
Zatím náš Indiana z Prahy má jen nápad - Romové (jak je kulantně označuje) mají být v rámci politiky zaměstnanosti podporování oproti zbytku populace, romští studenti na vysokých školách mají dostávat zvláštní dotaci 60 tisíc korun ročně. A usiluje i o zvýšení počtu Romů v politice či státní správě. Možná chce najít svého nástupce z těchto řad.
Tím by přepsal historii. To by byla ta archa romale. První cikánský ministr. Tím by se uzavřel kruh – první zmínky o cikánech v českých zemích. Jeden pramen je z roku 1399. Popravčí kniha pánů z Rožmberka (ta šlechta diskriminovala už tehdy) ve které se píše o tlupě lupičské v jižních Čechách, kde jistý cikán byl, Ondřejóv pacholek.
Druhá zmínka jsou Staří letopisové čeští z roku 1416. Tady píší, že také toho léta vláčili se cikáni po české zemi a lidi mámili.
Léta 2014 mámí nás Dienstbier, bludy plodí a nesmyslnosti káže.......
Muzeum
Tož jeďte se podívat do Brna. Jedno tu je.
