Plechová kráva

Také už k vám dorazily automaty na čerstvé mléko? Neodolal jsem a vyzkoušel ten zázrak moderní techniky. Dnešní doba přeje technickým vymoženostem a zdravé výživě. A tak jedna plechová kráva dorazila i do mého bydliště.

Krásný naleštěný přístroj velikosti malého pokojíčku se objevil u místního nákupního centra. Vzbudil zájem všech kolemjdoucích a také můj.

Patřím ke generaci městských dětí, které viděly krávu jen na obrázku a čerstvé mléko znají jen jako reklamní slogan napsaný na krabici s mlékem. S úsměvem vzpomínám na svého dědu, který prodej mléka v igelitových pytlících komentoval slovy – igelitový vemeno.

Nový přístroj na čerstvé mléko mě lákal. Opravdu je rozdíl mezi krabicovým a čerstvým? Červíček zvědavosti ve mně hlodal tak dlouho, až jsem se rozhodl to vyzkoušet. Chtěl jsem zažít tu chuť lahodného čerstvého mléka plného smetany, jak ji popisovala moje babička.

Přijeli jsme s Pampeliškou (mojí malou druhačkou) k automatu na čerstvé mléko. Až na místě jsme zjistili, že automaty jsou dva. Jeden na mléko a jeden na plastové láhve.

Koupil jsem tedy plastovou láhev s víčkem za 7 Kč a přesunul se vedle k automatu na mléko. Na displeji svítila aktuální teplota mléka. Prý 4C.  Vhodil jsem 18 Kč a moje láhev se naplnila litrem bílého mléka. Až poté jsem si přečetl varování na automatu. Mléko je prý potřeba převařit, jinak …  Dál jsem nečetl. Tři vykřičníky na konci mě dostatečně varovaly a představa čerstvého neupraveného mléka od kraviček se rozplynula.

Pampeliška se představy čerstvého mléka z automatu jen tak nechtěla vzdát. Vrhnul jsem se proto do převařování mléka. „Písklavý“ hrnec s dvojitým dnem plným vody už delší dobu nevlastním a tak jsem se musel mléko převařit v klasickém kastrůlku.

Nebudu to protahovat. Nikdy nepouštějte chlapa samotného do kuchyně. Část mléka mi utekla, hrnec byl ulepeny a připálený. Pampeliška se smála, ale teplé převařené mléko nechtěla. Musel jsem ho nechat opět vychladit. Asi po hodině chlazení jsme si každý slavnostně nalili sklenici mléka a začali degustovat. Malý doušek, velký doušek, válet na patře … a nic. Mléko chutnalo jako mléko z krabice, jen s malým rozdílem. To naše bylo cítit po spáleném kastrůlku.

Druhý den ráno, jsem zbytek mléka vylil a začal drhnout špinavý připálený kastrol. Doufám, že Pampeliška už mléko z automatu chtít nebude. Možná jsem si to způsobil svojí špatnou informovaností, nebo špatným kuchařským uměním, ale jednou mi to stačilo. Z touhy po čerstvém mléce jsem vyléčen. Kastrolek jsem už nezachránil …

A sporák budu čistit až zítra …