Uprchlíci a nové Rakousko-Uhersko

Vůdce a profesor Tomáš Klvaňa se hrozí, že se uprchlíci obloukem vyhýbají Česku a nikomu to tady nevadí. Ani mně to nevadí. Upřímně řečeno jsem za to rád. A přeju svým dětem a vnoučatům, aby to tak vydrželo co nejdéle.

Vyrůstal jsem (já Čech) v poválečném Litvínově mezi Slováky, Němci, Maďary, Francouzi, Řeky a cikány na jednom dvorku a byli jsme jedna parta, jeden národ. Když vidím v Bille cikáně v zimníku po vytáhlém sourozenci, nenápadně položím do nákupního košíku jeho mámy stovku, protože padesátka by propadla mezi dráty.

S jinými národnostmi než českými jsem nikdy neměl problém. Teď mám. A velký. Přiznávám, že nevím, kdy a jací uprchlíci získají v té které zemi volební právo. Soudím, že jejich potomci všichni. Je pravděpodobné, že tito potomci nedosáhnou ve společnosti takového uplatnění a takové pozice, které by je uspokojovaly. Mnozí budou frustrovaní a tedy i radikální. Je přirozené, že se budou snažit svou situaci změnit. A třeba i v demokratických volbách. 

A tak jsem rád, že se obloukem vyhýbají Česku, Slovensku i Maďarsku. Rakušany v krizovém vývoji přibereme a tak velký poloostrov si už své evropanství zachová.