- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Vyrůstal jsem (já Čech) v poválečném Litvínově mezi Slováky, Němci, Maďary, Francouzi, Řeky a cikány na jednom dvorku a byli jsme jedna parta, jeden národ. Když vidím v Bille cikáně v zimníku po vytáhlém sourozenci, nenápadně položím do nákupního košíku jeho mámy stovku, protože padesátka by propadla mezi dráty.
S jinými národnostmi než českými jsem nikdy neměl problém. Teď mám. A velký. Přiznávám, že nevím, kdy a jací uprchlíci získají v té které zemi volební právo. Soudím, že jejich potomci všichni. Je pravděpodobné, že tito potomci nedosáhnou ve společnosti takového uplatnění a takové pozice, které by je uspokojovaly. Mnozí budou frustrovaní a tedy i radikální. Je přirozené, že se budou snažit svou situaci změnit. A třeba i v demokratických volbách.
A tak jsem rád, že se obloukem vyhýbají Česku, Slovensku i Maďarsku. Rakušany v krizovém vývoji přibereme a tak velký poloostrov si už své evropanství zachová.
Další články autora |