Tristní pán Petr Nečas a Nové pověsti české

Početná rodina si pochutnala na smaženici z vlastnoručně nasbíraných hub a pro jistotu vnutila jednu porci i své kočce. Když po pár hodinách kočka začala křečovatět, nechala si rodina v nemocnici svorně vypumpovat žaludky, aby po návratu doma našla zdravou kočku s koťaty.

Další nová pověst česká: sousedovi z paneláku v práci cosi spadlo do oka a očař ho po ošetření poslal uprostřed šichty domů. Tam ale v ložnici načapal svou (s jakýmsi cápkem) souložící manželku. Velmi velmi ho to rozčílilo: "Boženko, to vůbec není hezké, co tady spolu děláte..."

"Věděli jsme, že neděláme správnou věc."

To neodpověděli ti dva přistižení. Ale ještě nedávný předseda naší vlády.

V době nejvyšší personální hráčské nouze na mě kamarádi naléhali, abych vzal k mariášnickému stolu svého talentovaného syna. Samozřejmě jsem odmítl. Nějakou dobu jsem totiž dělal s předákem, který měl v havarijní četě v chemičce svého kluka. Kdykoliv šlo do "tuhýho", nechával ho u vysílaček na dispečinku. A časem nás mladej začal i komandovat. Když půlka čety z nejrůznějších důvodů odešla, vyhodili je oba. Tenkrát jsme mlčeli, protože nám bylo nepříjemné tak trapnou záležitost řešit. Navíc ti nahoře to přece museli vědět.

To ti naši úplně nahoře nejspíš nevěděli vůbec nic, jinak by určitě zasáhli, vláda republiky je přece jen něco jiného než četa opravářů v chemičce. Žili v blaženém nevědomí, ale ten tristní pán měl v plánu jim všechno čestně říct. Nestihl to. A tak to říká teď a všem a nemužně se při tom vzteká.