Papež římský Pius II. Piccolomini: Historie česká
Takto charakterizoval nás Čechy a naše panovníky spisovatel, humanista a posléze římský papež Enea Silvio Piccolomini(1405-1464). Jeho skandální, ale zároveň i nesmírně poutavá kniha Historie česká se stala díky své čtivosti a obšírnosti na dlouhá staletí nejvyhledávanějším dílem o českých dějinách v celé Evropě, přičemž v samotných Čechách z dosti pochopitelných důvodů tak jednoznačně nadšeného ohlasu nikdy nedosáhla. Piccolomini byl totiž determinován svým celoživotním postavením vrcholného církevního manažera a hodnostáře, který nekompromisně odmítal jakékoliv odklony od církve, což u Čechů považoval za národní vlastnost. Rovněž mu byly cizí, protivné a až nechutné jakékoliv projevy lidské sexuality, které kritizoval a zesměšňoval způsobem, který si nezadal s dnešním bulvárem až na to, že na rozdíl od současného bulváru byl i vtipný a zábavný, místy až roztomilý.
Takto píše o mýtickém synovi Přemysla Oráče a kněžny Libuše: Ten Nezamysl, syn Přemyslův, byl zajisté tupého ducha a velmi líný. V nečinnosti ochabuje mezi daremnými ženštinami a souložnicemi.
Slavného Václava IV., syna Karla IV., líčí následovně: Václav byl svému otci úplně nepodobný, oddaný rozkoším, vyhýbající se práci, daleko dbalejší vína než království svého. Malátně doma trávil svůj nechvalný život, ochabuje nestřídmým jídlem a pitím a nastavuje kvůli spaní noci dnem.
Zmínil i panovnici, manželku císaře Zikmunda: Císařovna Barbora, žena nezměrné chlípnosti, která mezi kuběnami nechvalný život veřejně vedouc, častěji si žádala mužů, než byla od nich žádána. Žena již stará, obírajíc se myšlenkou na nové manželství, nemyslí na nic jiného než na rozkoše nového souložení. Nevyčerpatelná vilnost ženy, která čím blíže jest hrobu, tím chtivější a žádostivější se stává lůžka manželského a pochodně svatební.
Pokud se ale povzneseme nad autorovu umanutou nelibost vůči Čechům, oceníme barvité, dramatické a především autentické líčení dějinných událostí a situací, kterých byl osobně přítomen a na nichž se i jako velmi významný evropský politik aktivně podílel. V době kostnického koncilu, kde upálili Jana Husa, bylo Piccolominimu teprve deset let, ale už na koncilu basilejském v roce 1431 byl zapisovatelem samotného papeže Evžena IV. Do této vysoké funkce se dostal především díky svému zásadnímu odporu proti učení Jana Husa, i když přiznával, že k husitům se připojili i mnozí učenci, kteří nelibě nesli, že významné úřady byly svěřovány těm, kteří je předčili svou urozeností, avšak vědomostmi byli daleko za nimi.
Slepému národu se (prý) líbil i slepý vůdce, loupeživý neporazitelný Jan Žižka. Po jeho smrti a několika pokusech husity potlačit se v roce 1431 spojily desítky evropských panovníků k nevídanému historickému tažení za osobní účasti kardinála Juliána Cesariniho s cílem husitství jednou provždy vymýtit. O průběhu boje Piccolomini mimo jiné píše:
Pro Němce, jejichž výbornou statečnost slaví celý svět, jest potupné utíkati z bitvy, lépe jim jest zemříti, než ustoupiti před nepřítelem, kterého ani ještě nevidí. Korouhve však byly kvapně odnášeny, a jako by nebylo ve vojsku vůdce, každý bezhlavě, nevyčkav rozkazu, nestaraje se o soudruha, mnozí také zahodivše zbraně, rychlým během v útěku před zpěvem husitským si pospíšili. A k nim připojil se proti své vůli i kardinál.
Po této porážce se papež Evžen IV. rozhodl s husity smírně jednat a pozval na basilejský koncil jejich delegaci, kterou Piccolomini popsal takto: Náčelníky jeho byli Vilém Kostka, vynikající více loupením kostelů než hodností rytířskou, Prokop, příjmím Holý, veliký mnohými vítězstvími i pověstný velikými zločiny, Jan Rokycana, lžiapoštol Pražanů, a Petr Anglický, z vlasti utekší a spoléhající v disputaci jediné na hádání, ti v doprovodu tří set svých jezdců. Po jejich blížení vyhrnulo se městské obyvatelstvo před hradby a také přemnozí ze sněmu očekávali před branami příchod nejstatečnějšího a nejproslulejšího národa, prsty si na ně ukazovali a obdivovali je, a nejvíc na Prokopa jakožto vůdce nepřemoženého, neohroženého a nezdolného námahou ani strachem.
Piccolomini nedal pokoj husitským Čechům ani jako papež. V červnu roku 1464 se mu konečně podařilo povolat před církevní soud Jiřího z Poděbrad, ale než k soudu mohlo dojít, v srpnu téhož roku skonal.
Na závěr ale také několik Piccolominiho vznosných myšlenek...
Králové jsou často lehkověrní a nic nepokládají za nepravdivé, co rodu jejich přidává lesku.
Pravá urozenost rodí se z pouhé ctnosti.
Jest už taková přirozenost lidská, že se každý hrozí spíše cizích než vlastních chyb.
Snáze se řekne, že jest pohrdati sladkostí slávy, než se jí skutečně pohrdá.
Nikdo neskládá nabytou moc tak snadno, jako ji haní. Zdržují v tom přátelé, poutá touha po slávě, překáží strach před nepřáteli. Ustavičně něco nutí odložiti to na zítřek.
Slovo boží jest velice často protivné mocným. Kdo nemají majetku, ti letí lehce do nebe.
Laskavého a spravedlivého knížete přejí si národové víc než ho snášejí...
(Copyright úpravy z roku 2010 autor blogu.)
Jiří Švejda
Psí knížka: Myš v domě
Bydleli jsme u lesa, dveře do zahrady celé dny otevřené, a tak bylo jen otázkou času. kdy se v domě objeví nějaký nevítaný živočich."Máme myš," oznámila mi manželka. Myš v domě je rána. Živelná pohroma.
Jiří Švejda
Psí knížka - Pejsci, psi a lidé v mém životě
Napsal jsem patnáct knížek a patnáct filmů, které sem tam promítají v kinech nebo dávají v televizi. Věnovaly se lidským hrdinům, s jedinou výjimkou, a tou byl pes Harýk. Povídka o něm vyšla v časopisu Mladý svět a pak i v knize.
Jiří Švejda
Rádio Jerevan, Praha, a civilizovaná země ČR
Tyto dny čas trhá oponou, a tak místo obvyklých CD poslouchám cestou v autě zpravodajství. Dnes bylo obzvláště zábavné. Staví se vláda a orgány Poslanecké sněmovny. Komentuje politický analytik.
Jiří Švejda
Číňané asi nerozumí našemu vlídnému humoru
Rád chodím nakupovat zapomenuté drobnosti do vietnamských večerek. A vidím, že naši lidé se k prodavačům chovají líp než dřív. Říkávali jim trochu potupně rákosníci, dnes mile čangajškové. Ale oni našemu vlídnému humoru rozumějí.
Jiří Švejda
70 let hokeje v Litvínově - vzpomínání na titul
Je skoro údělem mistrů propadnout z vrcholu ke dnu. Po euforii z minulé sezóny se tak propadl i mistrovský Litvínov. Ale nemůže být každý den posvícení. A pro takové chvíle jsou k dispozici vzpomínky. Tahle je o poslední bitvě.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Havaroval vrtulník prezidenta Íránu Raísího, vracel se z Ázerbájdžánu
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího a hovoří o...
Změnila se koncepce péče o válečné veterány. Chybí ženský prvek, stěžují si
Minulý rok představila ministryně obrany Jana Černochová se šéfem odboru pro válečné veterány a...
Řidič na Lounsku narazil do stromu, ve zničeném vozidle zemřel
Náraz do stromu nepřežil v neděli ráno u Staňkovic na Lounsku řidič osobního auta. V autě cestoval...
Policisté při hokeji zakročili proti muži se zbraní, vypadala jako kalašnikov
Dlouhou střelnou zbraň nesl v ruce osmnáctiletý mladík, proti němuž v sobotu po poledni zakročili...
- Počet článků 45
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1895x