Co prezident, to osobnost. Bohužel jinak, než chceme

Od sametové revoluce nám byli přiděleni tři prezidenti. Vlastně nám politici přidělili dva, jednoho jsme si zvolili v přímé volbě sami. Jenže jejich kvalita má sestupnou tendenci.     

Havel působil dojmem „mouchy, sežerte si mě“, ale byl to inteligentní a uznávaný člověk, který se nepodvolil komunismu, z čehož vykrystalizovala jeho silná osobnost.

Klaus je samolibý člověk, z jehož prezidentování mi utkvěly v paměti dva silné momenty. Jedním byla jeho pověstná krádež pera v Chile, podruhé se zapsal zpackanou amnestií na sklonku své prezidentské kariéry. Komu tím prospěl? Incidentem s perem nikomu.

Zeman měl zůstat jako ten jezevec v noře a nevylézat na povrch. Bohužel, stalo se.

Jako člověk žijící v této republice říkám, že se za něj stydím. V botách, které nástupem na Hrad obul, neumí chodit.

Údajnou virózou u korunovačních klenotů by mohl obalamutit leda tak slepého. Vlastně ani toho ne. I slepec vedle něj by cítil, že je něco ve vzduchu. Cítila to i vidící Miroslava Němcová.

Při kritice ruské skupiny Pussy Riot zase překvapil svým vybraným slovníkem. Jenže slůvko pussy vyslovil jako „pasy“, čímž odrovnal angličtináře. Jeho „…sem…tam“ se rychle zapsala do paměti (tři tečky značí pejorativní výraz pro ženský pohlavní orgán). Zeman tím povýšil do té doby málo známé Hovory z Lán na celosvětovou senzaci.

Naposledy se prezident nechvalně proslavil kritikou prvorepublikového novináře Ferdinanda Peroutky. Článek, který mu přisoudil, však zatím svět neviděl. Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček však stále hledá…

Takže:

Správný prezident se má chovat jako chlap.

Správný chlap nikdy nelže.

Správný chlap umí přiznat chybu.

Od prezidenta automaticky očekávám, že bude správným chlapem a vzorem pro všechny.

Jenže náš prezident nesplňuje ani jedno.

Howgh