5 důvodů, proč jsem se stal otcem

Otcem jsem se stal z řady důvodů. Vybírám pět (i s jejich dopady). Nechť jsou návodem nebojsům, kteří cíleně uvažují o otcovské roli, i těm, kteří o to nestáli, ale naplánovala to za ně žena.

1.  Protože se malilinkatý pulec rozhodl, že bude první u té velké věci a nasouká se dovnitř. (pokud vám to pořád není jasné, přesnější popis rozmnožování člověka najdete na internetu).  ----------- Výsledek:  Krásná dcera.

2.  Chtěl jsem se cítit víc jako chlap.  ----------- Výsledek:  Mám doma tři ženské (manželku, dceru, fenku Parson Russella teriéra. Papoušek je nejasného pohlaví, ale beztak je to taky ženská).

3.  Říkal jsem si, že by nebylo špatné zopáknout si pár úžasných básniček z dětství a naučit je svého potomka.  ----------- Výsledek:  Dceři odvykládám zpaměti ranec úžasných básniček, akorát je mi to houby platné kromě frajeření před malou. Když mluvím s kýmkoliv jiným, připadám si jak trotl, protože mám slovní zásobu paviána. A když vzpomínám na název písničky, jméno zpěváka či kapely, kterou bych si rád poslechl, přemýšlím nad tím zatraceně dlouho.

4.  Abych zjistil, co se děje na dětských hřištích, které jsem předtím míjel bez povšimnutí.  ----------- Výsledek:  Pro běžného (rozumně uvažujícího) otce noční můra. Nejhorší jsou matky, rozebírající své děti za použití zdrobnělin. Řešením je jedině okamžitý útěk. Extrémně psychicky náročný je i dohled nad hrajícím si dítětem.

5.  Chtěl jsem se pyšnit každou jízdou s kočárkem a ukázat tak všem, jak mi to pasuje a jsem skvělý otec.  ----------- Výsledek:  Tento pocit mi vydržel pár týdnů potom, co malá přišla na svět. Pocit pýchy se pak začínal postupně vytrácet úměrně zjištění, že je má jízda s kočárkem každému ukradená. Všichni kolem věnovali pozornost pouze řvoucímu dítěti uvnitř kočárku, což mě místo pýchou naplňovalo úplně jinými dojmy.