Tos aby ta nasa zem nevymrela, tak zabrat do kramfliku a este jednu nebo dvakrat sa pochlapit

Šak to nebude dlúho trvat a budu psat o dalším svišťovi 

pěkný

Jo, to já se synkem kdysi chodil na procházky, sotva se postavil na vlastní nohy, tak jsem doufal, že bude samozřejmě stejný ,,chodec a vandrák" jako já. Šli jsme, samozřejmě velkým obloukem od hřišť, zmrzliny a podobných ,,metel", šli jsme 3,4. možná 5 kilometrů a on najednou zpomaloval až se zastavil úplně a já jako co je to za šprajc, že jo!? A pak mě to napadlo: ,,proboha Míšo, ty už nemůžeš, viď!? Jóó!" a začal lítostivě fňukat, že i mě vyhrkly slzy, že v ..zápalu boje" mě nenapadlo, že tolik neujde. Zvedl jsem ho do náruče, v tu chvíli usnul jako špalek a domů jsem ho donesl ,,mrtvého" a spal ještě další čtyři hodiny. Za to jsem byl pochválen

Až nebudete mít malou dceru,ale malou vnučku,tak na ní budete bezvadně balit maminky na těch hřištích-

Díky za tip, snad jako dědeček nebudu mít sklerózu a vzpomenu si na to 

Nejlepší na dětských hřištích nejsou zdrobněliny, ale množné číslo. "My už sami papáme, nám vyrostl první zoubek, my už spíme v noci bez plínek..."

Tak to je samostatná kapitola, o které se taky nejspíš rozepíšu