Děti nedbají příkazů svých rodičů. Kdekdo se pokouší psát knihy. Je nepochybné, že konec světa se blíží. Záznam na asyrské destičce, asi 2800 př. n. l.
Asyrska stela
Já se pokusil tohle téma zpracovat ve svém naivním mládí dokonce v řeči vázané
Kdo se směje nejlépe … … ten se směje naposled.
ženy a starci potměšilí ženy a starci zasmušilí
démanty v očích, pane můj v prsa se bijí, pane můj
společně rudé víno pili teď poroste jim černobýlí
proč neříkáš jim „Pamatuj?“ a Volno změnilo se v Stůj
pohlédni sem, tvá děťátka děti, ta žlutá housátka
zběsilost sama, pane můj nevinnost sama, pane můj
ta zlá otrlá čeládka už zaklepala na vrátka
proč neříkáš jim „Pamatuj?“ a Volno změnilo se v Stůj
ženy, ty mužů souputnice matky a ženy kouzelnice
prachy a rozkrok, pane můj život a radost, pane můj
hříchem se živí ponejvíce se jménem malá popelnice
proč neříkáš jim „Pamatuj?“ a Volno změnilo se v Stůj
dnes nevěř nikdo slovu muže otcové dětí milovaní
hanba a plivat, pane můj štěstí a úsměv, pane můj
má vůni papírové růže blues krásné až bůh brání
proč neříkáš jim „Pamatuj?“ a Volno změnilo se v Stůj
kurvím se s nimi, přiznávám jsem mezi nimi sám a sám
ty pláčeš slzy, pane můj? proč usmíváš se, pane můj
já nevěděl…já zapomněl…já myslel vždy ochoten jsem ke tvým hrám
vždyť stačilo říct „Pamatuj!“ a Volno změnilo se v Stůj
Ale pak jsem zjistil, že je-li svět lidí pořád stejný, jsou pořád stejné i ty nátury, co je to nenechává klidně spát a pořád něco kritizují, pokřikují a moralizují. Rozhodl jsem se tedy, že vám raději povím jak to dopadá, když člověk plete věci dohromady, vyprávěl mně ondyno v hostinci přítel, jak si vyrazil do vesnice se svým malotraktorem a trošičku si zařádil. Já mu na to přisvědčil tvrdě (přechodník, nikoli příslovečné určení), že traktor zkrátka nepatří do hospody a když jo, tak jen velmi přeneseně, jak jsem to odposlechl kdysi o žních, vpodvečer přijel před hospodu družstevní žigulík, prásk prásk, zabouchly se čtvery dveře a vešli čtyři zpocení do půl pasu svlečení kombajnéři, do černa opálení a uprášení, a hned na hospodského: „Čtyři piva a čtyři velké borovičky!" a jeden z nich hlasitě objednávku poopravil a upřesnil: „Mně jenom pivo, já řídím!"
Jo, jo, říkal jsem mu, traktorek, pár piv, dvojka vína, to pak dokáže divy, s obavami budu v pátek ráno otevírat zpravodajský věstník a svodku policie o nočních událostech a neštěstích, představuju si to asi takhle: „Posilněn 1,9 promile alkoholu, usedl místní občan X.Y. (30) za volant malotraktoru s úmyslem posekat louku za domem. Během práce propadl alkoholické euforii, projel plotem své zahrady na veřejné prostranství, kde s pokřikem: „Uhni, starosto, nebo budeš o nohu kratší!“ pobořil autobusovou zastávku před Městským úřadem, zničil v odpočinkové zóně památník rudoarmějcům se slovy: „To máte za Lenina, vy rudokožci!“ a na závěr svého řádění pronásledoval místní občanku Terezii K. (84) přes parčík až k místnímu kostelu, kde po projetí sakristií jej zastavilo až věčné světlo nad oltářem, které považoval za koncová světla motorového osobního vlaku OS 5236 s pravidelným příjezdem na hlavní nádraží 22,45 hod. Při otáčení před oltářem způsobil škodu na zpovědnici a kazatelně, odhadnutou farářem P. N.M. na tři sta padesát tisíc Kč, načež opustil kostel cestou kolem Božího hrobu.
Nezbeda se bude ze svých činů zodpovídat nejen před přestupkovou komisí městského úřadu ale i před soudnou stolicí boží, když vedoucí její pozemské filiálky, pater. N.M. (66), se nechal s významným pohledem obráceným k nebi slyšet, že to "nespraví tři Otčenáše a třikrát Zdrávas!"
