Víte, že chlapi žijí v 5D?

5D je úplně obyčejný 3D svět, jako mají i ženy, děti a zvířata, ale chlapi k tomu ještě kecají a smrdí.

Ten pátý rozměr vám jaksi současnými chabými technickými možnostmi internetu (také mohl Bůh osmý den pokračovat ve flákárně započaté dne sedmého a vykašlat se na vymýšlení internetu) nedokážu demonstrovat. Ale ten čtvrtý rozměr, na ten jsem kapitán. Vzpomněl jsem si, že jsem někde četl, že zakladatel a propagátor firmy Herbalife zemřel ve čtyřiceti, to je reklama, to by se mně líbilo, kdyby se to prolátlo, třeba jako před časem ta informace, že zakladatel firmy IKEA byl fašoun jako Brno a takové podobné dnes obtížně uvěřitelné historky z minulosti. Ostatně spousta dnes světoznámých firem vyrostla a prosperovala poblíž koncentračních táborů. Kdyby člověk věděl jen polovinu toho, co provázelo předměty jeho denní potřeby a spotřeby při jejich zrodu, chodil by nahatý a pil vodu z potoku. Ale člověk je rád hluchý a slepý anebo si takový stav alespoň často navodí požitím.

A když už jsem ten ohlupující stav po požití většího než malého množství vzpomněl, víte co si tak v ten day after dávám nejraději? Guláš, úplně obyčejný hovězí gulinek, křupavý rohlíček, pár koleček cibule na to, takový ten nešizený gulin, samé mastné oko, guláš musí mít barvu a glanc, musí se udělat na sádle a dát hodně papriky, kližka pustí tu svou klovatinu, to já miluju, ten zoft. Lidi dneska žerou všelijaká chemická svinstvíčka na klouby a zapomínají na přírodní materiály, které si z porcí odkrajují, ba co dím, vypreparovávají, a přitom taková tlačenka, vepřové koleno, guláš, a více takových jídel je na kolagen bohatých, ale co vám budu vykládat, jistě máte doma někoho, kdo vám ty tablety nutí. Já mám chuť na guláš.

Nebo ještě jinak, dal bych si nejdřív takovou krásně hustou hovězí polévku s játrovýma knedlíčkama a kouskama masa a nudlema, takovou tu svatební, sakra, já musím někoho oženit, ale to je na houby, dneska už se nedělají svatby doma, dnes se chodí do hospody a tam to odrbou, já je znám, jak dneska půjdu kolem Grandu, tak jim plivnu na okno, to mají za to...

Víte, já mám už raději jídlo než neřesti, protože když vám klnou za to, že jste tlustý a nevlezete se do kalhot nebo košile, zní to jaksi přijatelněji a venkoncem morálněji, než když si vás podávají, že ve svém požehnaném věku nenecháte na pokoji žádnou sukni. Kdysi se ptali nějakého dědka, kárali ho vlastně, že je nepříslušné aby ve svém věku běhal za mladýma holkama a on odpověděl, že to bude asi tím, že nikde nenašel holky jeho věku.

Víte, poznal jsem lidi, co se po dvaceti letech společného života ještě uměli něžně pohladit i když se nikdo nekoukal, a poznal jsem lidi, co se nikdy neměli potkat, natož mít spolu styk, nedej pánbůh plodný. Člověk by chtěl ale začít nosit klobouk, aby měl co smeknout, když potká opravdickou lásku.

A tak zatím je to u každého dědka jako u starého Kohna: „To jsou ale myšlenky, pane Kohn, ts ts, mladá holka, která platí tělem, no toto, pane Kohn, no toto, s nima je to jako v tej knize: "Jsem tady stran toho mrdu, začal lord oklikou,“ já se jim divím, pane Kohn, takovej milej spořádanej člověk, gemütlich by se řeklo, a voni hned: "Co by chtěla platit tělem!" a řeknou mně bez vytáček, přiznají se sami a bez mučení, copak voni ještě stojej vo nějakou mladou, voni v jejich postavení? Nechtěj voni si raději takhle večer vzít tóru a něco si v ní přečíst, aby byli chytřejší a nenapadaly je takovýhle hloupý myšlenky, teď jsem si vzpomněl, co že to říkali vo tý mladý holce s tím štíhlým a neřestným tělem, věděj voni vůbec, že správná neřest má bejt hubená, voni kanče jeden chlupatej vepřovej? Že ta správná neřestná holka musí bejt brunetka a musí bejt hodně chlupatá, pamatujou na starýho Abelese, kterej vždycky říkával: „Kde je chlup, tam je chuť! Ale měli by se upamatovat, že jednou přijde jejich mene tekel a co pak budou říkat? No jo, já vím, budou obracet oči v sloup a budou mluvit a mluvit jako když si chtěli nabrnknout tuhle mladičkou Sáru odvedle, a poslechnou, jaká vona ta Sárinka je takhle mezi náma chlapama, rozuměj mně dobře, že jo? Vyzná se v tom, aby se ten hříšek jaksi rentoval, chápete, jaksi z obchodního hlediska, nezloběj se na mě za tu zvědavost?“

A na závěr, protože nedělní kázání mají končit poučením, tak vám popíšu příběh, který jsem někde vyčetl. Staří Řekové věděli, že si Sokrates velmi váží znalostí. Jednoho dne ho potkal jeden známý a povídá: "Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?"

"Počkej chvilku," odpověděl Sokrates. "Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít."

"Tří sít?"

"Přesně tak," pokračoval Sokrates. "Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?"

"Ne," odpověděl ten člověk, "vlastně jsem to jenom slyšel a...."

"Dobře," řekl Sokrates. "Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není. Teď vyzkoušejme druhé síto, to síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?"

"Ne, naopak..."

"Takže," pokračoval Sokrates, "chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda. Ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Jmenuje se Užitečnost. Je mi to, co mi chceš o mém příteli říct, užitečné?"

"Ne, moc ne."

"Dobrá," uzavřel Sokrates, "to, co mi chceš říct, není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?"

To je důvod, proč byl Sokrates velký filosof a všichni si ho vážili. A taky to vysvětluje, proč nikdy nepřišel na to, že mu jeho nejlepší přítel s jeho ženou nasadili parohy velikosti přibližně sedm.