„V sobě, bratře, se už nevyznám,“

a pak si přetřel čelo otevřenou rukou a jakoby si ještě na něco vzpomněl, pomalu a rozpačitě řekl polohlasem: "No a také v kvantové teorii asi nejsem už dnes úplně v obraze!"

Včera jsem tady potkal přítelíčka herce, odešel asi před osmi lety z našeho divadla někam blíž penězům, ale to se hercům nesmí zazlívat, u nich patriotizmus nelze počítat, je odněkud z jižních Čech ale našel místo zde, pobyl pár sezón a šel za nabídkou, když přišla, ale proč o tom mluvím, vracejí se sem rádi, o prázdninách třeba na skok.

Hned po pozdravu mě lákal "Pojď na pivo!" a já nemohl, protože jsem šel pro auto a obstarávali jsme obligátní nákupy, smluvili jsme se na dnešek, já se těším, docela se těším, protože on jako správný blázen do divadla bude mluvit o Čechovovi, o Dostojevském, o Allenovi, o Pitínském, o divadle a O DIVADLE.

A já mu budu přitakávat košatými souvětími o commedii de l´arte, o Budilovi ale i o Havlovi, pak se přiopijeme a vezmeme to zeširoka, budeme skákat od Osha po skinheads, od Al kaidy po Moulin Rouge nebo Červenou sedmu, propereme vazbu menstručního kalendáře na precesi zemské osy, odtud bude už jen kousek k barokní hudbě a jako třešinku na dortu si budeme recitovat Kainara z hlavy, já začnu klasikou: „Jak ulovit štiku dlouhou jako stehno antické bohyně, nejdřív se musíš narodit a vyřvat se do ruda...“

a on odpoví textem:

„já bych si rád, najal dům 

kde bych moh´ žít jen svým snům

celý stmělý, slepá okna v průčelí 

s korouhvičkou na střeše

s půdou plnou veteše, 

dům který čeká, až ho průvan pročeše“

a to už zase spustím já hlasem kmene Huronů: 

„von byl Konrád vona byla dcéra 
jednoho skotskýho guvernéra 
vod byl Konrád 
co na fagot hrával 
když miloval 
dělal při tom hroznej kravál“

A tak dědek se těší na večer, zavírejte slepice a dcery, děti uhněte, ať vás dědeček nepozvrací! Umíte si lidi představit, co my všechno probereme? Rádi mluvíváme o fotce, to je takový náš koníček, co se chová jako zkrocený mustang, který přijal tě za pána, ale nesmíš mu povolit ani nadechnutí svobody, protože jinak tě uvláčí k smrti. Už se těším, jak mně bude říkat: „Saudek je kapitola sama pro sebe, to je fenomén, který buď máš rád, nebo ho nemáš rád, málokoho nechá bez nějakého pocitu, také už jsem z něj vystřízlivěl a on sám nejlíp ví, když říká, že je to jen dobré řemeslo, ví, o čem mluví, už se na ty své obrázky dívá 40 let a vidí to sám.“

Jenže já začnu hned o jiném: „Sudek, to je obtížné, ještě jsem neviděl obstojné reprodukce jeho děl v knihách, koupil jsem portfolio obrázků, kopírovaných kontaktně z jeho desek 1:1, to ti bylo něco jiného, z knižní reprodukce vyčuchla ta poezie, jestli to tak můžu nazvat, a co víc, z knihy jsem nikdy neslyšel hudbu, která jeho obrázky doprovází, snad ještě tak svatovítský chrám, tam člověk slyší ty varhany ve sloupech prachu z gotických oken, ale abych slyšel z knihy Vltavu jako z jeho širokoúhlých krajinek Polabí, to ne, to knižní reprodukce neumí.“

A on bude pokračovat: „Vole, nahá Francouzka je krása ze všech stran, když mluví i nemluví, to už se o mnohé Češce říct nedá, Francouzka zůstává krásná i když otevře hubu a to už z Češek jen drobné výjimky.“ Nedá na Francii dopustit, jeho brácha tam žije dlouhá léta a on tam za ním jezdí a tak asi ví, o čem mluví.

Já se hned chytím s těmi akty krásné Francouzky: „No jo, na akt si musíš udělat tři prdele času, protože jednak si pozadí a expozici vyzkoušíš předem, nakreslíš návrhy, protože když se ti holka svleče, jako na potvoru tě nebude nic napadat, teda bude tě napadat spousta věcí ale nebude to žádný kumšt, no a pokud budeš chtít skutečně seriózně pracovat, tak si pozveš profesionálku a nebudeš to amatérsky zkoušet s kámoškama nebo nějak podobně zadarmo, no a dobrá modelka je drahá, tedy nemám na mysli nějaké topmodelky, ale znal jsem dvě baby, co stávaly modelem na umprumce, to nebyly nějaké krasavice, o to tam nestojí, důležité jsou pravidelné proporce těla, ať študent nedostane do ruky špatné návyky už z výkopu.

No zkrátka je líp zaplatit profesionálce než pokoušet štěstí s amatérkou, profi modelka tě také přenese přes rozpaky, které budeš cítit, když jí budeš chtít říct, ať si ten prs trošku pozvedne předloktím a kdyby si tu bradavku mohla trošku podráždit aby začala kreslit, no ale hlavně, ta ženská sama ví, že na focení nemůžeš vletět hned ode dveří, protože nikoho nezajímají pruhy od gumy kalhotek nebo ramínek podprsenky, modelka musí asi dvacet minut stát, až tohle všechno zmizí a pokožka se zase vypne, nemůže ani ležet, pokud ovšem se ti nejedná o pohled na zevní rodidla, tam jsou faldy spíše ku prospěchu věci, paní hostinská, přineste nám to ještě jednou, nebudeme tu věčně!

Hele, já ti jen na tom aktu chci ukázat, jak jsem přistupoval k obyčejné fotce řeky, chápeš, já akty nikdy nedělal a řeku jenom párkrát. To, že jsem se díval na stovky fotek řek ve snaze poučit se u mistrů, mě dovedlo k pocitu, že vlastně jenom opakuju, co jsem už někde viděl a zavčasu toho nechal.“

A on se jen smutně usměje a řekne: "No a také v kvantové teorii asi nejsem už dnes úplně v obraze!" Tím to nejspíš skončí a my odejdeme na ulici bojovat s vichřicí, která se pravidelně zvedne na cestě k domovu.