Unaven sluncem (a krásou žen)

Lidi, jak já už jsem unaven vším tím sluncem, nejvíc to je vidět na počtu mých krásných nových protisluncových a protibabských brýlí.

Byl skvělý ruský film Nikity Michalkova Unaveni sluncem, leč ta moje únava Sluncem je navýsost prvoplánová a přímá, tam je to myšleno zcela jinak, je s největší pravděpodobností ten výraz jako skoro všechno v Rusku jinotaj. Samozřejmě, že na Ukrajině, kde se film odehrává, je v létě vedro zcela kontinentální, ale to pravé unavující slunce v tomto případu je báťuška Stalin, jejich slunce, tyhle reálie když člověk nezná, když člověk nezná jejich přirovnání, průpovídky, narážky na pohádky, na historii, na budovy ve městech, na postavičky ať už reálné nebo pohádkové, a překladatel neumí najít něco nám srozumitelného a přeloží otrocky, co slyší, nechápeme, proč ti lidé mluví tak divně a proč se tak zvláštně chovají. Tady vždycky vzpomenu rozkošných překladů pana Leoše Suchařípy. U poezie to nevadí tolik ale také trochu dost moc.

A také jsem si přitom vzpomněl na ten krásný ruský vtip, jak TASS hlásila, že proslulý sovětský vědec a vynálezce Ivan Vasiljevič Jeremenko dostal včera za své vynikající výkony v Kremlu přepychový ruský automobil značky Volha. Na druhý den vyšla v novinách oprava: „Včerejší zpráva TASSu je v plném rozsahu pravdivá, jen je třeba upřesnit, že se nejednalo o vědce Jeremenka ale o dojičku Zápodonskou, nejednalo se o přepychový automobil Volha ale o starší kolo Ukrajina a nebylo jí darováno v Kremlu nýbrž ukradeno v Kyjevě.“

Víte, někdy si připadám, jako bych svůj čas trávil nikoli na slunci ale přímo na Slunci, a to nemám na mysli stejnojmenný hotel na našem hlavním náměstí, kde dozajista najdou stinná a venkoncem příjemná zákoutí. Slunce, co nám i sochám na mostě praží na palici, jak se zpívá ve známém songu, dělá lidem z mozků pečené hamburgery.

Demonstruji: Bylo mně zažít v uplynulém týdnu setkání s dvěmi nádhernými dívkami, kam se hrabou ta bidla modelky, tohle byla taková ta zdravá krása, po jaké touží každý chlap, jen jsem měl smůlu, že jsem musel nechtěně odposlechnout rozhovory v jejich společnosti vedené. Jednu jsem spatřil v hospůdce při odpočinku na výletu na kole, až mně bylo trapně, jak ji její mladý manžel s pečeným hamburgerem na místě mozku, ponižoval ze všech svých nepříliš mocných intelektuálních sil. Ona tak 20, on 23-25, dokážu-li to odhadnout, svému mentálně podobně vybavenému kamarádovi vysvětloval, jak je blbá a ona mu visela na rtech a na všechno odpovídala „Ale já tě mám strašně ráda!“ Ten kluk detailně popisoval kamarádovi, jaké blbosti vyvádí v kuchyni, no skoro to opravdu hraničilo s nesvéprávností, ale je to nejméně napůl jeho chyba, když jí s tím nepomůže, ví-li jak to být má či alespoň jak to chce on.

S hezkýma holkama s vadným intelektem je to strašně složité, jenže jak ta vám byla krásná, až srdce usedalo, jen kratinké bílé šortky, dlouhé štíhlé nohy, opálená tak akorát, obličejík madonky, na ňadrech jen dva trojúhelníčky látky, spojené šňůrkou, to prostě vzalo každého chlapa. Skoro, pravím skoro, jsem v tom pařáku zapomínal upíjet. Zajímalo by mě, kdy ji ten kluk, kterému ji všichni, kdo ji neznají, ukrutně závidí, opustí, protože láska pomine a krásná hloupá ženská je stokrát větší neštěstí než chytrá ženská tak na hranici koukatelnosti.

Víte, co mě na ní přitahovalo, pominu-li působení jejího sexepílu a naprosto čisté živočišné krásy, nejvíc? Měla nádherné a krásně udělané ruce, štíhlé dlaně s dlouhými prsty, na nich francouzskou manikúru, bez kovových blbůstek, jimiž si dnes často mladé holky hyzdí ruce, žádné silné prsteny na palcích, falešné kameny, žádné kérky, nic, krásné útlé opičí ruce klavíristky. Ty ruce a prosvítající žilky na prsou, to byla ta druhá vlna, která mě dostala, měla na mě ta dívenka účinky jako výbuch atomové pumy, první tlakovou vlnu směrem od epicentra jsem přestál, ostatně bylo léto a kolem bylo plno poloobnažených ženských, tak je člověk už poněkud trénovaný, ale ta druhá vlna, ten uragán vichru, kterým se žene okolní vzduch zpět k epicentru, aby nahradil vzduch tam odtud, který se výbuchem vypařil do atmosféry, tak ta vlna byla zničující.

Každý, kdo by v tu chvíli řekl, že by ji nechtěl za každou cenu, je lhář, věřím, že by ji chtěli vedle všech lesb a těch, co takříkajíc přijímají pod obojí, i mnozí homouši, ať nelžou, já je znám, přídavky na děti by chtěli, ale pomoci nám s milováníchtivými babami, to ne, a ještě si vzpomínám v té souvislosti, jak mně říkal kdysi přítel, že jakýsi staříček jim ve folkloristickém souboru kladl na srdce: "Chlapci, neberte si škaredých bab, pamatujte, že jich celý život budete moset šúpat a nikdo vám s tým nepomože!"

Jaká druhá kráska? Co to melete, o ničem takovém jsem nemluvil, abych vás nežaloval, dejte si pozor!