Poslušně hlásím, že jsem opět zde

Přinutily mě okolnosti (jak rád bych uvedl, že to byly okolnosti barvy zrzavé, jak mohl prohlásit jeden z bratrů inženýrů páně Poláčkova Hostince u Kamenného stolu, když jeho spěšný odchod zapříčinilo jedno z dvojčat, rusovlasých dam, jedné o sedm minut starší) o víkendu se vzdálit ale řečeno s Josefem Švejkem, jsem opět zde. A budu, jak říkával Karel Gott v divadle ve Slaném, zpívat jen pro vás.

Tak za prvé, určitě znáte staré moudré chlapské heslo Návod až na konec. Většina chlapů dbalých svého jména, utíká se k návodu až už si neví rady, kdy při skládání poličky pod květináč kolem nich je součástek jako po havárii raketoplánu, kdy při nastavování budíku po výměně baterie už tento neukazuje ani čas před rokem, třemi měsíci, patnácti dny a šesti hodinami, který ukazoval ještě před chvílí, kdy zoufalý budík rezignoval a neukazuje už vůbec nic, přestože symbol na jeho ciferníku tvrdí, že se dokáže sám nastavit radiovým signálem.

V takových chvílích zpravidla chlap operativně a hlavně protože mu to pálí (zlé jazyky tvrdí, že už si neví rady ale my víme jak to je ve skutečnosti, je to závist ženských mozků nevybavených tak brilantním technickým myšlením) začne hledat návod k použití. Tento však se v dobrých rodinách vyhazuje s obalem od výrobku a tak se naskýtá široké pole pro další vyhrocení konfliktu mezi technickým a netechnickým myšlením. Netechnické myšlení rodiny vehementně s poukazem na vysokou cenu nového výrobku prosazuje řešení, spočívající v odeslání majitele technického myšlení k pobytu na temných a vlhkých aromaticky výrazných místech a povolání k zásahu geniálního souseda či známého.

Proč o tom mluvím. Na cyklocomputer prostě dneska už musím s návodem, měl jsem asi tři různé značky, dnes už jsem se uzákonil na shodném typu na kole mé ženy a mém, leč i to je málo a přechod na letní čas, výměna slabé baterky (jako by baterka nemohla vydržet až za hrob jako například láska) či podobné vymyšlenosti pravidelně ve mně vzbuzují pochybnosti o vlastní způsobilosti k provozu na božích cestách. Prostě odloupnu kryt, vyměním baterku a to je tak zhruba popis mého konce. Obvod kola v milimetrech nosím v hlavě jako desatero ale vzpomnět si, jak se vyvolá na minidisplejíčku takové to vyzývavé blikání, zvěstující uživateli s technickým myšlením: „Jsem připraven, nastav si mě!“, to je nad mé síly.

Po dvou dnech vysilující manipulace s dvěma tlačítky na mašince jsem potupně odnesl přístrojek do prodejny, jestli jako by mně tam nevyměnili baterku, že jsem koupil asi špatnou. Prodavač vyndal tu starou, změřil ji, vrátil ji na své místo, zmáčkl oba ty čudly na čelní straně najednou, otočil mašinku, propiskou ďubl do gumového tlačítka na zadní stěně a ejhle, vyzývavé blikání je tady, mašinka poslouchá svého pána jako moudrý labradorský retrívr svého nevidomého pána. Ani jsem to nějak moc neoslavil, i jídlo jsem zapíjel kofolou a podobnými prohibičními drinky, pan profesor Skála od Apolináře by ze mě měl radost.

Hele, ale víte, co umím dokonale a nejlíp na celém světě? Topinky s česnekem. To je kapitola sama pro sebe, doma je musím vyrábět pouze já, mají křupavou krustu a uvnitř jsou měkké, moje paní miluje právě takové topinky a nikoli ty, co dostáváme v hospodě k tataráku, to jsou  výrobky zralé tak na crash test ale ne na jídlo.

Co do spotřeby česneku, stojím si v našem městě dobře, jsem tak na rozhraní první a druhé desítky, přede mnou jsou jenom potravinářské holdingy jako je třeba Hamé, no a v těsném závěsu už jsem já, strava má být pestrá a proto česneku není nikdy dost, vařím i česnekový pudink, no to už jsem přehnal, nevařím, ale když si tak vzpomínám, dcerunka moje roztomilá kdysi psala, že jí přítelka nechtěla věřit, že jako děti jedly doma zelené buchtičky s modrým krémem nebo mramorovou červenomodrou bábovku, to jsem měl punkové období, které se mně vrazilo do jídla.

Dnes už nevymýšlím nová jídla, dnes už nevymýšlím nic. Teda uvařím sem tam nějaké nové jídlo, ale k němu dojde spíše omylem a ztrátou paměti než cíleně, například tuhle se mně nechtělo dělat s klasickými knedlíky s vejci, znáte to, cibulka a špek, oprahnout na tom kostičky knedlíku a zalít vejci, moc zdlouhavé. Já ukrojil čtyři plátky knedlíku a jen tak zprudka na oleji je po jedné straně opekl do křupava, pak jsem je otočil a tu opečenou stranu poprášil kari, posolil a polil z hrníčku vejci, jen jsem je tak obkroužil aby vajíčko zůstalo na plátcích knedlíku a moc se neroztékalo, a tak jsem to jídlo udělal rychle, nemám rád když je vajíčko moc ztuhlé, chutná mně spíše vazké. To měkké vajíčko, křupavý knedlíček a vůně kari, no jak bych to řekl, normálně to ženskou přitáhne z vedlejší místnosti od scrabble na internetu, když to chcete zrovna vědět.

Jo když jsem vzpomněl ten internet, dneska se to tam jen hemží testy IQ, docela rád bych tam umístil několik otázek. Ve volných chvílích (doufám, že si v důchodu nějakou chvilku na to urvu) se skládáním takových testů hodlám zabývat.

Co je západka?
a) dáma ze Západu
b) dáma ze zapadáku
c) opak závýchodky

Co je větrolam?
a) tanga
b) povrchový důl na vítr
c) mučidla pro povětrné děvy