Plánování, to je moje.

Pokud člověk chce ze života něco mít, musí plánovat a při plánování se na věc dlouho těšit, pak si ji rychle odžít a pak na ni dlouho v krásném vzpomínat.

Od krku nahoru celkem ujde, ne?

Takže plánuju, že si na večeři nakrájím na talířek pikanterní klobásu, co máme v chladničce, leží tam opomenutá a pláče sůl, i zželelo se mně, otci všech klobás na světě, milých dítek a večer si ji vezmu za ženu, ne jak vy myslíte, náhradou za ženu, vezmu si ji za ženu. O své ženě bych také možná, kdybych byl větší neurvalec, řekl, že je k sežrání. Tuhle pikanterní klobásu si tedy vezmu za ženu a jejím sežráním zaženu ten největší hlad. A pak ještě sním ta sleďová očka, co tam suším a nektarinku, na tu jsem zapomněl, a banán ještě, jo a taky tam mám smetanový jogurt, já miluju meruňkový, jahodový mně tak moc nechutná, všechno co najdu, sežeru, braňte se!!!

Lidé, co mě znají, chodí kolem mě veleopatrně a nosí v upažených rukou menší žebříky, abych je nevědomky nespolkl, když mám hlad nebo zívám, košťata by jim nebyla příliš platná, já hubu na běžnou délku koštěte otevřu jako nic, nemám sice vykloubitelné čelisti jako třeba krajta ale za to mám klouby bytelné a tak si to nalámu jako do salámu, nebo si to pomelu jako v dobrém hotelu, hlavně že to sním, všechno o tom vím. Já vím, smysl to nedávalo, ale rýmovalo se to.

Kdyby byla záruka, že člověk za své vzorné chování a hladovění dostane nějakou odměnu v podobě třeba výhry 100 milionů € nebo něco podobného, třeba že se mu za týden diety odečte pět let z věku a přidá pět bodů IQ, byl bych ochoten o tom uvažovat, pravím ochoten uvažovat, protože jak starý tak chytrý jsem tak akorát, já nechci být mladší jak většina lidí touží, mně se líbí v mém věku, tedy nebýt nemocí a bolestí, že jo. Já ale vím, že se to může trošku zhoršovat a tak jaksi preventivně, není-liž pravda, ale jinak diety podle mého názoru nemají valného významu, drží je totiž lidé, trpící nechutenstvím a jde jim to, aby se ve svém alimentárním neštěstí necítili tak sami. Tak to propagují veřejně, ale přiznejte otevřeně, jakou hodnotu má celibát impotentův?

Kmínová polívčička s nočky, hovězí na houbách, těstovina, dvacet deka řeckého salátu, dva selské koláče, no řekněte sami, dá se po takovém jídle na někoho nadávat, někomu spílat? A ti, co jsou na müsli a bílých nízkotučných jogurtech, furt se s někým o cosi přou a handrkují. Já se cítím dobře, byť trošku vyhládlý, toho hovězího opravdu byl jenom pláteček, jakoby ani nebylo potřeba vybíjet stáda kvůli BSE, masa je přece všude dost, no ale domů určitě dojdu, byť se v noci parkem asi budu slabostí už potácet. Ale tam si hodím za žebříček, já jsem všechno jen ne hloupý, vidím to pořád na tu uherskou klobásu, takovou tu paprikovou, co se nakrájí na chleba s máslem, k tomu měsíčky rajčete a kolečka okurky, a jako třešničku ta očka, objevil jsem je za málo víc než dvacku v nějaké v akci v superhyper, vzal jsem si dvoje a pokud je doma někdo přede mnou neschová tak, abych je nenašel, jedny sežeru jen tak, bez rohlíku, takový jsem hrdina.

Včera zase řízek s nebem, teda oblohou, to se to žere, když se může, mně před časem internistka našla vysoký cukr a tak jsem dostal příručku, kde byly fotky lžiček s čočkou, fazolemi nebo prosem jako celodenní dávka potravin pro obézní lidi, do prdele, copak já se svým BMI 38 jsem obézní? Ať se nepokaká, uvidím, co tam na oběd zasunu, to ráno po vyšetření jsem z toho byl tak zblblý, že jsem si dal cottage a dvě pletýnečky, ten oběd to musí jistit, vidím to na menu, takhle hovězí vývar, znojemská s knedlíčkem, nebo smažené žampionky a rajský salátek, to páníčkovi udělá dobře po těle a zase bude schopen tu intenzívní lékařskou péči lépe snášet.

Člověk není nic než jeden element z přírody, má na něj vliv všechno přírodní, jídlem počínaje a masem konče. Všechno to mezi tím na něj má určující vliv, a kdyby přiletěli mimozemšťané, tak mně dají za pravdu, že i hibernující tělo potřebuje permanentní přísun energie. Hele, vezměte si baterii z vašeho notebooku, co na ni displej svítí tři hodiny, nabijte ji jako blázen a nechte ji ležet ve skříni, když k ní přijdete za rok, bude z ní vyzáblá chudinka s kapacitou tak na vaše digitálky na zápěstí. Ono totiž naše tělo bez přísunu dobrého jídla nejenže hubne ale i blbne. Bez neustálého přísunu energie dopadneme jako ty chudinky na těle i na duchu oslabené modelky, které si vezmou milionáře a jedí dál bílý jogurt za desetikorunu. Nač si ho vlastně braly, když živoří, jakoby své zmírající věšákovité tělo neobětovaly majiteli potravinářského holdingu? Diamant vsazený do platiny je přece hladovému na draka, to mně dáte zajisté za pravdu.

A ještě jedna věc vedle jídla má na člověka velký vliv. Počasí. Přísně vzato je to vlastně velmi logické, protože člověk stejně jako zakrněl tělesně i duševně, když začal držet dietu, tak zchoulostivěl, když si nastavěl domy, aby se ochránil před vlivy počasí. Tím si nechal zakrnět některé obranné funkce, v přírodě si opičky hrají i v dešti zatímco v ZOO se ukryjí do pavilonu, lidská mláďata, pokud se jim stane, že je zastihne déšť v přírodě, se rovněž schovávají pod deštníky a pláštěnky. Počasí na nás má nemalý vliv od dětství a tak jak se s horším počasím zhoršuje psychika, vytrácí se i odolnost, člověk je pak soubor nemocí těla i ducha, který drží na uzdě jen alkohol a endorfiny. Nemít tyhle dvě věci, procento sebevražd by stouplo někam k hodnotě 50%.

Závěr? Lovte i v dešti a žerte pořádně, jinak dopadnete jako opičky v ZOO nebo modelky!