Perpétek (výňatek z dopisu sobě samému)

A proč ti vlastně píšu. Když už jsem se rozkýval k napsání dopisu, vždyť víš, jak nerad píšu, jak jsem málomluvný a raději mlčím, mě než někdo k napsání dopisu dokope, a navíc nikdy nevím, co do dopisu napsat, všechno mně přijde trapné a fádní, třeba lidé píší jaké je u nich počasí, přece si to každý čte denně v novinách, ačkoli na druhou stranu dá se předpokládat, že každý nesleduje až tak podrobně vývoj tlakové níže nad Azorskými ostrovy, kde tlak za posledních čtyřiadvacet hodin poklesl o celkem čtyřicet dva torry, a odkud se dá vlivem severního proudění očekávat přesun brázdy nízkého tlaku nad britské ostrovy, no taková brázda za sebou jako vývěva natáhne chladný vzduch ze severního Atlantiku, a dá se tudíž i u nás předpokládat mírné ochlazení, tak v průměru o dva až patnáct stupňů Celsia.

Zkrátka, jak se ta zeměkoule otáčí pořád jedním směrem, až na nějaké malé jakoby vibrace, ale ony to nejsou ani vibrace, to je takový pohyb přibližně ve tvaru osmičky, co zemské póly vykonávají při rotaci Země, říkají tomu vědátoři precese zemské osy, hrozně se mně to slovo líbí, je v něm preciznost, je v něm marnivost secese, je v něm pravidelnost, úměra a řád, je to triolka z barokní sonáty, a k tomu ta osa ještě vykonává v periodě 129 let pohyb kreslící trojlístek jaký známe z gotických oken, jak včera říkala v zábavném televizním pořadu jedna geofyzička, e-e-e jako z líného kulometu nebo rychlopalného kanónu, tak pro tu pravidelnost se to počasí celkem dá předvídat se solidní přesností.

Jó, to by bylo něco jiného, kdyby se otáčela jak ty setrvačníky v dnešních moderních stolních hodinách, víš, mám na mysli takové ty moderní pozlacené nebo postříbřené setrvačníky ve tvaru dvou nebo více kuliček na kloubovém závěsu, jako bývaly na modelech parních strojů, jaké bývaly v každém lepším muzeu nebo škole, nesmím odbočovat, tak ty kuličky nebo plno kdejakých patvarů a papředmětů, volně se otáčejících nebo houpajících prostorem sem a tam.

Nádherný výraz pro setrvačník měl můj děda, který mu říkal perpétek, asi od perpetuum, zas ta až mrazící libozvučnost slova, nech si ho stékat po jazyku: perpétek, a to všechno bývá pod skleněnou kupolkou, aby dítě nebo nějaký gramloun zásahem do systému nepoškodil uložení osiček, která dnes už nejsou jako dříve bývala safírová nebo rubínová, dnes v době tvrzených kovů se hroty osiček setrvačníku neukládají do kamene, ale dříve, dříve se o hodinkách říkalo kolik mají kamenů, tak jsou kvalitní, ty nejlacinější jich mívaly patnáct, takové nějaké lepší sedmnáct a více, každé to uložení osičky ve strojku se započítalo do životnosti a kvality, ale nesmím odbočovat, zpátky k tomu poklopu, pod takovým bývala hromádka syrečků ve starých hospodách, nebo sýry třeba romadúry, hrozně mně chutnaly, protože sýry výrazných chutí, to bylo moje.

Chodil jsem dědovi na jeho starý sýr, nevím jestli měl nějaké výrobní tajemství, jako že třeba nechával někde uložený kousek kultury, kterou přenášel z várky do várky, jako třeba pekaři kvásek, ani se dříve díže neumývaly, aby tam zůstaly kultury kvásku z předešlé várky, tak ten dědův sýr byl tvaroh smíchaný s paprikou a cibulí a solí a kmínem a nechaný zrát pod plachetkou v kameninové misce na okně, kde se pořád rojily mouchy.

Pod plachetkou také chodívala babička strašit děcka jako Luca, na svátek Lucie, ani už nevím s jakým pohanským zvykem se to její přestrojení vázalo, jen se to u nás udržovalo, jako více podobných strašidelných rituálů, protože sice vyprávím všem o tom, jaký jsem býval jako malý chlapeček hodné dítě, ale usuzuje z frekvence preventivních strašení, zvládali mě dospělí s vypětím všech sil, ale nesmím odbočovat, ten sýr, strašidelný smrad, ale chuť, no jako brie, to mně připomnělo, jak říkal Charles de Gaulle: Jak chcete sjednotit zemi, která má 365 druhů sýra?

Jo, proč ti teda vlastně píšu, dnes večer se jdu opít a tak budu zítra pod vlivem, pokud se mnou budeš chtít mluvit rozumně, tak až v pondělisko jako psisko.