On the road

Procházka po městě mě vždy uklidní, jen si vždycky vysním, že vypadá jako před sto lety.

Před obchodem dnes stojí košík, který byl ještě minulý týden plný různých opalovacích krémů a mlék, byla na něm umístěna cedule: "Vše za 39,90", dnes už je poloprázdný, když si zájemce nepospíší, tak za svých 39,90 dostane už jen pár těch krémů a olejů, zbytek mu lidi rozkradou. Protože já opravdu mohu chápat tu ceduli tak, že nápis "Vše za 39,90" se vztahuje na celý obsah košíku, na všechen ten odpad, kterého se chce majitel za každou cenu zbavit.

Na reklamních cedulích realitních kanceláří se stále častěji rozmáhá nápis "Cena v realitní kanceláři", rafinovaní agenti si myslí, že veřejnost zvědavě přijde se zeptat a oni jim už něco vnutí, když se jim nebude hodit to, nač se přišli zeptat, jenže hloupá veřejnost si pomyslí: "No nazdar, to musí být drahé, když se stydí tu cenu tam vyvěsit, ti si tam museli přihodit balík, hajzlíci!", odplivne si taková obyčejná nespekulující veřejnost a pokračuje v krasojízdě.

V našem městě je nejkratší a nejfrekventovanější spojnice mezi nádražím autobusovým a vlakovým diagonálně přes hlavní náměstí, když se na ten historický snímek podíváte, je tam zřetelně vidět. A tu cestu se dnes lopotně snaží přerušit podnikatelská obec ve spolupráci s městským architektem, jsou tam vybudovány dvě kavárenské zahrádky, každá v jednom rohu, přesně v ose té zažité trasy je krom těchle luxusních osvěžoven navíc VIP hotelové parkoviště.

Jenže jak jim vysvětlit, že dělný lid spěchá do práce a dojíždí těmi veřejnými dopravními prostředky, které oni už dávno neznají, že přes to náměstí spěchá a tak se proplétá mezi stolky, kde sem tam i někdo sedí, což o to, proti gustu žádný dyšputát, jak se říká, já mám raději klidné místo k posezení, než že se nad mým stolkem budou vyhýbat spěchající lidé s aktovkami a igelitkami.

Mezi drahými auty hotelových hostů se proplétá naštvaný dělný lid s aktovkami (krátké a mělké vrypy na dveřích) a jízdními koly (dlouhé a hluboké vrypy na dveřích), takhle to dopadá, když se sociální nůžky rozevírají a jedna vrstva obyvatelstva se vzdaluje druhé, pan podnikatel nechápe, proč si lidé nesednou do jeho draze vybudované úhledné zahrádky, kterou záměrně postavil jim do cesty, proč si nedají vlažnou kávu a rozteklou zmrzlinu v ceně půldenního platu, kterou jim přes ulici servírka přináší z kavárny nějakých padesát metrů přes náměstí, protože ta zahrádka je umístěna opravdu promyšleně.

A to nemluvím o člověku, který vymyslel parkoviště pro deset VIP aut tak, aby přerušilo tok lidí, asi ze stejného důvodu, aby si lidé nekrátili cestu přes náměstí ale chodili ukázněně po chodnících při zdích domů, po odvěsnách trojúhelníku namísto po volné přeponě, řekl bych, že tuhle hloupost a zaslepenost venkovského boháče odskáčí dveře aut nevinných hotelových hostů.

Tak jsem neposeděl mezi zpocenými chodci v zahrádce v rohu náměstí a raději vsadil na obyčejný zbojnický rohlík na lavičce pod lípou, takový ten se slaninou, zapečenou na rohlíku politém vajíčkem se sýrem, nemůžu říct, že by to byl oběd, ale byl jsem (a zase jsem tak) trošinku po víkendu přežraný a tak jsem volil tuto dietní stravu, ještě jsem si k tomu vzal půl litru podmáslí a teď si hodlám načít tabulku čokolády, prostě se tak odbývám, čistě jen abych vydržel mezi živými, ubrat z toho cokoli z vyjmenovaných minimalit, už byste si neměli s kým poklábosit, už bych "ňuchal fialky od koreňa" jak malebně popisují bratři Slováci.

Nic není jak bývalo, už ani ta budoucnost není co bývala, ale zato jsem objevil novou prodejnu nebývale kvalitních uzenin, prodává se tam sudové víno a domácí produkty, zabíjačka, polévky, ovárky, slaninky, tlačenky, vše přes ulici, zase po létech jsme si pochutnali na oravském špeku a tlačence, hergot, to se rozplývalo na jazyku, to může jít Šejkspír i s Dostojevským do háje.

Žádné nakládané hermelíny a grilované bavorské klobásy, tlačenka a špek, to je moje modlitba, a kdo řekne, že jsem v jídle konzervativní, dostane jednu mezi blinkry, protože mezi těch pár tajemství, které příroda před lidmi stále ukrývá a které jí lidstvo ještě nedokázalo přes veškerou svou snahu vyrvat, patří tajemství, co všechno se dává do tlačenky.