O pozdravech

Mám přítele, s nímž při potkání halasíme jako staří ornitologové: On zvolá „Nazdar Orle!“ a já mám na starosti odezvu „Zdar Sokole!“

Leč krutě by se mýlil ten, kdo by nás dva řadil mezi milovníky ptactva zpěvného, jakož i dravého. Snad kur hrabavý či příslušníci říše ptactva vodního by mohli být námi bráni na milost, přesněji řečeno na pekáč. Ačkoli i o tom by se s úspěchem dalo pochybovat, neboť na otázku, co si můj přítel, po jistých smutných zkušenostech s manželkami a dcerami zavilý odpůrce ženského elementu ve svém životě, připraví ve své staromládenecké sluji k večeři, odpovídá stále stejným heslem: „Kabanos stokrát jinak!“

A tak naše pozdravy nejsou výrazem úcty k ptákům všeobecně, to je aplikace prvorepublikového rozdrolení světonázorových proudů. Tehdy byli zde Sokoli, kteří se prezentovali převážně z řad živnostníků, zatímco Orelské sdružení shromažďovalo katolickou vrstvu obyvatelstva a aby se to nepletlo, byla zde rovněž DTJ, Dělnická tělocvičná jednota, kam chodili proletáři, jen svobodní zednáři se sektářsky separovali a nechodili do žádných jiných spolků, ti žili pro sebe a anonymní službu veřejnosti.

Umíte si představit dnes bohatého podnikatele jako anonymního dárce? Dnes? V době, kdy se zveřejňuje i ten, kdo na charitě vydělává nebo podaruje své staré fusekle? Proto zřejmě zednáři jsou dnes a byli i tehdy v očích neznalé veřejnosti prezentováni jako nějaká kabalistická sekta, požírající mladé panny nebo mísící sváteční pečivo jejich krví, jak zase očerňovali líní nesnášenliví antisemité pilné a chytré Izraelity. Dnes na roli nenáviděných minorit participují v českých očích i další menšiny, například Vietnamci. Ale celé to prvorepublikové spektrum působí z dnešního pohledu téměř idylicky.

Jsme s přítelem milovníky starých časů a nemáme většího potěšení, můžeme-li někoho z dnešních VIP a raději ještě VIP domnělého, oslovit nějakou starobylou titularurou. Takové paní vrchní okresní radová nebo okresní státní zástupcová nám činí nezměrné potěšení. Což teprve velectěná paní závodní prokuristová nebo vážená paní předsedová správní radová, to už je pro nás skoro orgasmus. A když se vložíme do počešťování současných manažerských funkcí, to už máme přímo záchvaty.

Ale vrátím se k těm Izraelitům, před nějakým časem, vlastně přímo o vánocích, na náměstí mezi stánky s medovinou a perníkem, tlačenkou a bramboráky, rozbil svůj stánek jakýsi mladistvý knihkupec se svou dlouhovlasou vílí příručí, a tak jsem tam samozřejmě očumoval, i když jsem nehodlal zakoupit nic z toho, co nabízel jeho krámek, orientovaný na babičky a kutily, jakož i něco drbů jednak o celebritách slavných a druhak o celebritách přímo ostudných.

Konečně knihy za přijatelné ceny, tak jsem neodolal volání moudrých a jednou malou a drobnou ani ne formátu A5 si pořídil za 49 našich malých roztomilých chechtáčků, kniha plná moudra za dvě eura, no neberte to. Jsou to chasidské příběhy rabiho Nachmana, od doby, kdy jsem počal rozum brát, mě okouzlovala diaspora, její pevné vazby v tak obrovsky rozdílných prostředích, každý vidí prvoplánově židovstvo jako dnešní mohovitou vrstvu politiků, obchodníků a finančníků, v maloměstě snad ještě vydřiduchů a lichvářů. Jenže je tu také celá Zakarpatská Rus, plná nejchudších lidiček chasidského vyznání, je tu Polsko, Halič, Rumunsko, ve východní Evropě jsou celé oblasti nejchudších Židů na světě, a přesto tam odtud přichází obraz velmi rázovitého a velmi hlubokého mravního a etického kodexu, který v sobě judaizmus má zakořeněn snad už od pronásledování Egypťany a Římany.

Co vlastně je Starý zákon než sbírka starých židovských příběhů, jak si je Židé přinesli do vyhnanství v Persii, kde si je pro svou potřebu výchovy mládeže a také pro udržení identity sepsali, protože byli na tehdejší dobu velmi vzdělaní na rozdíl od bojovných Peršanů a Chetitů, však také byť jako váleční zajatci vykonávali v Babylónu důležité úřednické funkce, no ale to bych se zamotal, historie mě fascinuje, zvláště starověk, uzavřu to jedinou myšlenkou z rabiho Nachmana, ilustrující jejich krásně rozumový a důvodný přístup k víře, na rozdíl od slepé víry, kterou požaduje křesťanství dodnes:

Jednou rabimu vyprávěl rabi Nathan o rabim Hirschovi Leibovi z Aliku: „Byl to dobrý žid, protože byl velmi zbožný!“

A rabi odpověděl: „I kdyby nebyl tak zbožný, důležité je, že byl velmi chytrý!“