Vždy, když měli sex, muž navrhoval, aby zhasli světlo. Po 20 letech se to už ženě zdálo hloupé. Tak vymyslela, že tento zvyk překazí.
Přichystala si lampu a jednou v noci, když už byli uprostřed akce, rozsvítila. Podívala se a viděla, že manžel drží v ruce vibrátor. Křičí na něho: "Ty impotentní parchante! Jak jsi mě mohl celé roky takhle klamat? Doufám, že mně to vysvětlíš!"
Muž se jí podívá do očí a říká: "Dobře. Já vysvětlím vibrátor a ty vysvětlíš děti!!!"
Vždycky když si vzpomenu na tenhle prastarý vtip, vybaví se mně až směšně nerovná manželství, vinoucí se historií lidstva až dodnes, uzavíraná bohatými starci s mladinkými ženami. A pokaždé si vzpomenu na jednu pasáž z Bible. Je v téhle královské knize řeč o tom, jak my staří chlapi dopadneme, jakož i naše děvečky dopadnou, když neposlechnou matčiny rady a pořídí sobě starého chlapa, moudrého jako sto sov, podezíravého jako sto sýčků a smrdícího stolicí svou nad sto syrečků.
Pro uvedení onoho citátu už jsem lehce přešel do češtiny Bible kralické, protože její čeština je můj Otčenáš. Stolicí je zde myšleno společenské postavení, to jen tak na okraj. Tady je ten starozákonní citát:
„Král pak David sstaral se [zestárl a] sešel věkem, a ačkoli jej šaty přikrývali, však nemohl se zahřívati. I řekli jemu služebníci jeho: Nechť pohledají pánu našemu králi děvečky panny, kteráž by byla při králi a opatrovala jej, a aby spala v lůnu jeho, a zahřívala pána našeho krále. A protož hledajíce děvečky krásné ve všech končinách Izraelských, nalezli Abizag Sunamitskou, a přivedli ji k králi.
Kterážto děvečka byla velmi krásná. I opatrovala krále a přisluhovala jemu, ale král jí nepoznal. Nýbrž i služebníci královští přišli, aby dobrořečili pánu našemu, králi Davidovi, řkouce: Učiniž slavné Bůh tvůj jméno Šalomounovo nad jméno tvé, a zvelebiž stolici jeho nad stolici tvou. I poklonil se král na ložci svém. (trošku jsem to pokrátil) Opatrovala krále a on ji nepoznal. Smutné. Ještěže dnešní ženy nemají oné starověké pokory a utekou se svou kořistí od nemohoucího starce bez výčitek.
Objevy se vnutily člověku.
Uložil jsem si úkol vpašovat do každého textu aspoň jedinou myšlenku, tento tedy ponese výše uvedený Kafkův paradox. Opravdu stojí za úvahu, nakolik už člověk pokročil, že se musel dostat k objevu ať chtěl či ne, myslím si, že zatímco v dřevních dobách vývoje je většina objevů skutečně víceméně náhodných a to podporuje Kafkovo dobové myšlení, dnes se základnímu výzkumu zadává úkol, například let pilotované lodi na Mars, a všechny objevy, učiněné na této cestě, člověku slouží dávno před startem, všechny ty mobily a automobilové palubní počítače, navigační systémy a kevlarová jízdní kola, laserové skalpely a léky na AIDS jsou vlastně dílčí a vedlejší produkty výzkumu na základním úkolu, takže i takto lze jeho větu přijímat, že když budu zatloukat hřebík do dubového dřeva, vyzkouším sto způsobů, než se mi jej podaří nezkřivit a po hlavičku zatlouct a dvacet z těch způsobů lze použít při něčem docela jiném, při nějaké naprosto nesouvisející činnosti, třeba když budu krmit malé dítě, které si řeklo, že už má dost.
Velmi rád zapřádám hovory s odborníky v nejrůznorodějších oblastech, někdy si tak objevím obor, o jehož existenci jsem dosud neměl ani tušení. S výpravčím je nutno rozebrat kvalitu a spolehlivost elektronicky řízených návěstidel, s herci item režiséry mluvím o stihomamu doni Bernardy a jiných Lorcových hrdinů, stejně tak i se zemědělci a kovodělníky, mými partnery jsou opilci a jiní narušenci svorně, s rodičkami jsem zasvěceně rozebíral kvalitu jejich kollostra, s horolezci použitelnost vklíněnců v pískovcových skalách, s milovníky chladných zbraní rád zevrubně vzpomenu zapomenutých zbraňových systémů jednotlivých sociálních vrstev ve Staré Číně, vím, jak se přišívala v minulosti stélka k podrážce boty ztraceným stehem (dnes se lepí), popíšu, jak a z čeho se vyráběly ševcovské floky, mám v sobě uloženy myriády zbytečných znalostí, které ale mně za to umožňují dosti zasvěcené debaty s kdejakým blouznivcem, co jich po světě má pánbíček rozstrkáno.
Dokonce i na této stránce jsem kdysi zveřejnil popis filmu o vysokohorské železnici v Indii, jenže jsem ho záměrně vedl v dosti obecné rovině, nešel jsem do hloubky a vyhýbal se popisu konstrukce tratě co do složení spodku a svršku traťového tělesa, konstrukce podkladnic a srdcí nebo jazyků výhybek, traťové signalizace, neuváděl jsem počet hnacích náprav u lokomotivy či druhu pístu a konstrukce hlavní ojnice, ponechal jsem bez povšimnutí tvar komína, který je u parní lokomotivy dosti významným rozlišovacím prvkem, zkrátka vzal jsem to jen tak povrchně, stejně jako autoři toho filmu, kteří také vynechali tyto podrobnosti, vzali jsem to spíše přes popis krajiny a oblečení obslužného personálu, spíše jako bych psal článek do místního revolverového plátku Slovácký vandrovník než do odborného měsíčníku Český pražec.
Jak koukám, tak tohle je zase jeden z pěkně tematicky roztříštěných textů, tak honem ještě přispěchat s třešinkou na dort: Jde věřící lovec po poušti a uvidí lva. Chce nabít pušku, ale zjistí, že mu došly náboje, padne na zem a začne se modlit: "Pane Bože, dej tomuto lvovi křesťanské myšlenky." Bůh jeho modlitbu vyslyší a stane se zázrak. Lev najednou padne na kolena vedle něj a modlí se: "Pane Bože, požehnej tomuto pokrmu, který právě hodlám přijímat..."
