Dnes v poledne jsem namísto oběda procházel pomaličku slunečným náměstím, užíval si chvíle, kdy městské sluníčko zase po čase ukázalo svou tvář vzpomínaje na jiné sluníčko, na sluníčko lesní, deroucí se jedno podzimní nedělní ráno mezi korunami borovic v lužním lese u Bzence, vzpomínaje v dnešním sychravém počasí na teplý mech, na který jsem se bezpodmínečně musel na chviličku rozvalit a užít si ho.
Mí spoluhoubaři mně pranic nerozuměli ale já se díval zcela opačným směrem než oni, nahlížel jsem borovicím pod sukně a ony stály rovně s napjatými svaly pod kůrou jako baletky.
Abych se vrátil k tématu, když jsem se tak loudal náměstím, oslovil mě úhledný mladík s vizitkou na klopě, jakýsi misionář anglosasky znějícího jména, poprosil mě slušně o pár minut mého času a když jsem mu řekl, že spěchám (kráčel jsem co noha nohu mine a očividně jsem se flákal), zůstal stát jako opařený a nemohlo mu to drahnou chvíli secvaknout.Náš suchý anglický humor nemohou Amíci nikdy pochopit, u nich je sranda, když někomu ukápne zmrzlina na košili.
Chtěl ze mě udělat objekt svého poslání a práce ale já se mu vysmekl, jednak jsem mu pochválil jeho češtinu, jednak jsem mu asi pěti tisíci slovy ve stručnosti vysvětlil relaci kantovského kategorického imperativu s variabilitou monoteistických věrouk, posloužil jsem si účelově konfuciánskými principy řízení společnosti ne nepodobnými osvícenské monarchii, posteskl jsem si nad nepoučitelností lidstva a strachem o to, že si bude lidstvo muset opakovaně protrpět války jen proto, že se nehodlá poučit z těch, které už zažilo.
Nedalo mně abych nevzpomněl dnešní mladou generaci, která by se chtěla jen bavit a odpočívat, neuvědomujíc si, že jediný smysluplný odpočinek může následovat pouze po námaze, podotkl jsem, že kdo žije jen pro zábavu, ten se vlastně nebaví.
Mládenec přisvědčoval a horlivě přikyvoval, když jsem mu vysvětloval český výraz vyčuranost jako ekvivalent pro vychcanost, čuměl už docela jako trubka, když jsem se pustil odvážně do porovnávání předností římského a anglosaského práva se zvláštním zřetelem k přežití precedenčního trestního řízení, zmínil jsem také povšechně koho a co považuji za hlavní strůjce úpadku víry v moderní společnosti, nakonec jsem mu také poděkoval za jeho čas a popřál mu příjemný den.
Odkolébal jsem se co nejvolnějším tempem o kousek dál a díval se spokojeně úkradkem na onoho mladíčka, kterak odkvačil do ústraní a tam nemilosrdně rval ze své klopy onu plastikovou jmenovku, lámal ji na kousky, cpal ostré úlomky černého plastiku do úst a s vytřeštěnýma očima usilovně žvýkal.
