Miluji kakao a lelkování

Úsměv na tváři sám od sebe, co se tam udělá jen tak mimoděk jako škraloup na kakau, jé, na Kakau, to zní jako bych při snídani dlel na ostrově v Tichomoří.

Převeliká krása tkví v nicnedělání, je to skutečné umění a musí k tomu být velký kus talentu od Boha, umět zodpovědně chytat lelky, vždycky přeju lidem, odcházejícím ze zaměstnání na dovolenou hodně zdaru v lelkování, jenže oni se uráží, oni mají aktivní dovolenou. Oni polezou na kopec, budou se spouštět pod zem, brodit se potoky a péct na slunci, ale lelkovat? Nikdy!

Kdyby jen maličko chtěli, tak jejich vlastní pes jim ukáže, jak jít na chytání lelků, každý moudrý hafan je na lelkování odborník na lelky vzatý. Jen si spočtěte, jak často ho necháte doma samotného a kolik lelků on musí pochytat, než se vrátíte. Jak říkám, poučte se u vašeho psa!

Tímhle úvodem jsem si chtěl udělat oslí můstek k tomu úsměvu v titulku a tvrzení, že dalším znakem dospělosti také je přestat se smát komice situační a najít půvab v komice slovní, v komice uvnitř hlavy a ne vně. Například učit se od psa chytat lelky a nikoli pitomě se řehtat, když se mu podaří při chytání drzé mouchy vrazit čumákem do skříně.

S přicházejícím rozumem odchází schopnost smát se lidské nebo zvířecí nedostatečnosti, vtip musí přijít odjinud, musí být chytrý nebo absurdní, my se nedokážeme smát tomu, když někdo upadne nebo se ušpiní, my s ním spíše soucítíme, zatímco jiná kultura nezná větší srandu než polít někomu bílou košili kečupem, to oni vzpomínají ještě roky, jak se tehdy nasmáli a jak byl ten člověk společensky vyřízen a navždy už se o něm mluví jako o tom, kdo měl pokapanou košili, zpravidla i dostane přezdívku Brynda nebo nějakou podobnou.

Chraňte zvířata a děti, chtěl bych zvolat mocným hlasem, když se na ně člověk kouká, mimoděk se mu koutky roztáhnou samy od sebe, a není v tom posměch, je to čistá radost ze života, tenhle nový mladinký život musí přece každého potěšit, jako potěší i mě, starého brouka, když na mě na ulici jukne z pod vysoko rozstřižené sukýnky štíhlé dívčí stehno anebo se ve výstřihu blůzky pohupují sebevědomé troječky, kterým zvedá bradu mírně nad horizont pořádná kosticová podprsenka, ona podprsenka vůbec je jako dobrý moderátor, nemusí být ale když je, celou věc dokáže pozvednout.

No ale také musí člověk přiměřeně zapomínat, protože jako je na tu holčičku překrásný pohled, jak je krásná představa, když ona jako miminko ještě voněla mateřským mlékem, potom s přibývajícími roky na chviličku přestane vonět ale pak se rozvoní těmi nejkrásnějšími vůněmi na světě, nebudu jim dělat reklamu ale jsou všude kolem nás plné regály s dózičkami bizarních tvarů a vůní pro tak krásnou dívenku, a ty jsi rád, že ty svinsky drahé sajrajty jí kupuje někdo jiný, mladší, co ještě neví, že je to všechno na draka, že se ten anděl s ním stejně rozvede, až potká někoho, kdo jí bude kupovat ještě dražší sajrajty, tak to chodí co svět světem stojí, láska až za hrob vydrží tak akorát do konce telenovely, někdy ani to ne a má co dělat, aby přežila do příštího reklamního vstupu, ale náklonnost k alkoholu vydrží celý život, byť jen krátký.

Hele, já vzpomněl sajrajty, za mého mládí se říkalo sajrajt drogám, to víte, v palici našňupané koksem je možné všechno, my pivaři to máme jednodušší, kdysi jsme si s přáteli jen hlásili počet bodů, 144 bodů svlaží hrdlo šílencovo, tak se píše báseň o životě, pane vrchní, a za každý bod navíc si dáme rumiště, že jo? 144 bodů bylo 12 dvanáctek, pouhá velká násobilka, žádné tajemství, nejsme žádní ajnštajni, ale také žádné holé řitě, jak říká náš Pospa, on má mnoho úsloví, které převzala spousta lidí a když některé z nich někdo pronese, neopomene doplnit: „Jak říká Pospa,“ třeba řekne: „Mám se posrat národními barvami kolmo vzhůru? jak by řekl náš dědyn“, když se to stane doma, nebo „To mně poser prsa lesním medem, jak říká Pospa.“

A víte, co bych tak založil někde v ZOO? PKS už tu jednou bylo, Pražské kulturní středisko, ale tohle by byl Pospův koutek slastí, kde bych po dětech dojídal hot dogy a hambáče, to vůbec není špatný nápad, ony by mně to tam samy nosily, jen aby mě po ukončení návštěvní doby nezahnali zřízenci nazpět do výběhu pro baribaly. O tomhle budu muset ještě hodně přemýšlet, i když teď se musím jít učit lelkovat. A ne že si na té vaší aktivní dovolené zlomíte nohu, pamatujte, že dospělého nikdo nebude nosit na rukou a poslední berle nám polámal ten chlap v Piešťanech, dospělost se vůbec vyznačuje nedostatkem slastí, když si uvědomím, že mě už nikdo nebude nosit na rukou a když, tak jedině zamilovaný homosexuální bagr, no to mě vomejvejte bylinkami, jak by řekl Pospa.

A ještě mám jednu novinku, mám zase sny, dlouhá léta jsem je zaspával, dneska je zase zaspávám, ale vím, že je mám, totiž v noci se probudím a vím, že jsem měl sen, krásný, barevný nebo černobílý, podle toho, mám je obojí, ukládám si, že si ho musím zapamatovat, protože byl krásný, příjemný, pohodový, jenže jak usnu, tak ráno zase nic nevím, ale nevadí mně to, protože si říkám, že dokud je mám krásné a příjemné, svědčí to o jakési dobré náladě v odpočívajícím mozku, tak, tohle jsem vám chtěl říct závěrem.