kterou jsem uzavřel (tu řeč, přítelkyně zůstala rozkošně otevřená) slovy: „A nakonec, co je divného na tom, když žena zůstane sama?“
Mám ve svém okolí mnoho osamělých žen, které vůbec nejsou samy, jen žijí život singles, je to moderní a bude to stále běžnější, jakmile se naučí žít samy se sebou, proč to uvádět jako nějaké mínus toho jednotlivého tvora jenom proto, že se tady zažil jakýsi model, který bude za čas historií.
Jsou filosofové, kteří tvrdí, že rodina se přežila a že rodinná výchova není to pravé ořechové pro moderní dobu, protože vychovává příliš změkčilé jedince, a v tomhle je třeba jim dát za pravdu, protože procento sebevražd pořád stoupá, já zastávám názor, byť žiju momentálně v partnerském vztahu, že bych dokázal žít život osamělého muže, takový život tě hodně postaví na vlastní nohy a dodá sebevědomí, mně se chce smát, když vidím ty muže, co by bez ženy po vyčerpání ledničky a prádelníku postupem času zpustli jako stará chalupa.
Dnes, kdy se ti nabízí veškerý servis od úklidu až po donášku jídla do domu, praní a sexuální služby značky eskort, v severní Evropě je tento životní styl daleko běžnější, lidé třeba bydlí v jednom bytě ale každý sám, my se to teprve učíme, moderní doba nám přinesla ekonomickou samostatnost, na niž jsme ale nedorostli mentálně, svým myšlením jsme pořád v patriarchálním či matriarchálním středověku, který stále chce mít jistotu ve svém synu jako dědici impéria, byť to dnes není rodový zámek nýbrž zahrádka s chatkou v Polabí.
„Je docela možné, že tvé stavy nejistoty a rozkolísanosti jsou způsobeny menopauzálními hormonálními bouřemi ve tvém těle,“ říkal jsem jí moudře, „čert se v tom vyznej, my chlapi to máme daleko jednodušší, pokud udržíme erekci, pokryli bychom po psím způsobu i dámské kolo, jen kdyby nám neujíždělo, a když už nám to nejde, ó jé, to je výmluv, to rozumujeme, proč se nám ausgerechnet dneska nechce.“
U žen je to daleko složitější, ty nejsou jako relé s dvěmi polohami, mají zřejmě daleko více mezipoloh, dokonce jsem nakloněn tvrdit, že čím vzdělanější žena, tím více mezipoloh, ale to není přece o tom druhu vzdělání, to je o radosti z vědění, a když víš, tak je s tebou radost žít, protože víš, že život není boj o PRAVDU ale boj o RADOST, partnerovu a moji, my chlapi nechceme, abyste byly vzdělané tak, že víte kdo vyhrál u Trafalgaru, to si přečteme v encyklopedii, ale tak, abyste byly vyrovnané a sálala z vás radost, a to jinak než vzděláním bohužel nejde.
Teď je potřeba už najít jen tu vhodnou formu, zpravidla to není ani dějepis ani matematika či jiné formální vzdělávání ve školách, co tu radost přinese, je potřeba si najít svou parketu, jedna má ráda hvězdopravectví a druhá zase maluje keramiku, tak po nocích sedí a studují, až se jim z palic kouří, tohle vzdělávání jsem měl na mysli, když se naučí učit, tak už ten nenasyta mozek jim nedá pokoje a půjdou dál, jen neumřít u mytí oken a praní podhlavníků a cích, na to není potřeba mozku, na to bohatě postačí mícha.
Ale když jsi chytrá, tak je to o něčem úplně jiném, poslechni, jak mně to popisuje jedna přítelka: "Hele, vy chlapi jste tak triviální, já na to mám svůj systém, když se mně nechce vařit, zeptám se mého chlapa, na co dneska má chuť. On řekne, že je mu jedno, že se přizpůsobí. A na to já mu odpovím, že mě taktéž nic nenapadá, ať něco uvaří. No a co on? Zapne mozkové buňky a odpoví: „Co takhle švédské masové kuličky v Ikea“ a tak se vezu jako královna do Ikea na oběd, nebo do lázní do samoobslužné jídelny, kde se vaří pro lázeňské hosty skvělá nešizená domácí kuchyně, chutná a docela levná, už tam bývá dosti plno, ale to nevadí, aspoň člověk přijde mezi lidi."
"No jo, ale mě ten můj nikam nevezme!"
"Ale proč by tě tvůj chlap s sebou nikam nevzal, tys mě neposlouchala? To musíš zaonačit tak, aby on vymýšlel, co se bude dělat, a hlavně se to musí dělat společně, jak ho necháš utéct do dílny nebo do garáže, jak připustíš, aby se z něj stal spořivý týpek, budeš první, na kom začne šetřit!"
"Na zahrádce před hotelem si dáme kafíčko a cigárko," říkala mně ta známá, "děti nám naprosto nechybí, teda aspoň mně ne, abych nemluvila za oba, já odmítám vléct své děti na pupeční šňůře za sebou tak úporně jako některé ženy, které své dospělé děti stále nosí málem v děloze, aby je uchránily před světem, připadá mně to jako z jiného světa, nosit v sobě životy svých dospělých dětí až tak, že mě začnou nenávidět."
"Poslechni, co je to za neskutečnou ženskou, ta tvoje přítelkyně?
"Holka zlatá, ta je skutečná až oči přechází, ona je šťastná, že její chlap je šťastný, její milenec je šťastný, že ona je šťastná a přichází k němu jen občas, její děti jsou šťastné, že máma jenom kvete a nechá je dýchat, prostě je to milá vzdělaná dáma, která ví, jak se hraje bowling a drží vždycky kouli pevně v ruce," pomyslel jsem mimoděk na svůj rozkrok.
