Marjánka a demokracie

Marjánka (nebudu se tvářit bůhvíjak moderně a používat výrazy jako tráva, zelí a další synonyma pro marihuanu, já jí budu říkat stejně něžně jako jsme jí říkali v šedesátých letech) je téma na romány, ale já to vezmu jako bych vám psal esemesku, nebudu popisovat, co bych nezkusil na sobě:

Neříkám, že jsem si párkrát nepotáhl v mládí z pašovaných cigaret a po revoluci ze šlukovky, ale celkem ty stavy odporují mému naturelu, já se rád bavím rozhovorem, rád se účastním kdejakého řečnování, jak se u nás říká, vtipného, chytrého, přemýšlivého, bujarého, ale tráva mně vždy dala jen bezdůvodné chechtání, za něž jsem se ráno málem styděl.

Já se umím smát i bezhlesně, když čtu, královsky se bavím, směju se a není to slyšet, a mám to obrovské štěstí, že jsem svým založením optimista a nemívám nějaké úzkostné stavy, depky a pod., prostě nějak zatím jsem tu mařku nikdy nějak zvlášť nepotřeboval a o něčem hutnějším jsem ani nikdy nepřemýšlel, nebylo proč.

A navíc nikdy v mém okolí nechyběly prochlastané a vyhulené trosky, které byly na umělých budičích pocitů docela masivně závislé, takové monotematické zaměření mých potencionálních závislostí mně vždycky přišlo triviální. Je nejspíš pravda, že marjána sama o sobě nevytvoří fyzickou závislost, ale mozek si vybuduje závislost na stavy bezstarostnosti, které ona navozuje, a ty mu potom chybí, protože si je nedokáže navodit bez ní. V tom já vidím největší nebezpečí mařenky a vlastně všech těch domněle fyzicky nenávykových veselidel, ať je to nejprimitivnější výčepní lihovina nebo obtížně synteticky připravitelný dietylamid kyseliny lysergové. A nakonec kdyby to byly jen silné čaje třeba, je to jako když začneš jezdit na motorce, už se ti nechce v létě na koupák jet do kopce na kole.

Mně osobně by legalizace trávy nebo LSD naprosto nevadila, protože by pro mě osobně nic nezměnila. Jenže je tu spousta lidí, co zatím na používání některých demokratických benevolencí nedospěli a nejspíš nikdy nedospějí.

Těch otázek je ale více: Zbraně bez povolenek ano či ne? Adopce dětí homosexuály ano či ne?

Na všechny tyto otázky je spousta odpovědí pro i proti a zřejmě se musí tyhle věci posuzovat jako jednotlivosti, jenže kdo to bude soudit, že jo? Kde najdeme člověka, kterému vložíme do rukou právo říct: Ty si zakuř, ty si kup pistoli, ty si vezmi a vychovej tohle anebo támhleto dítě, a ty ani ťuk, ty seš vada, vole!

Jen jedno vím jistě, na tohle nebude žádný sazebník, tohle by se muselo dělat systémem někomu jo někomu ne. No ale to už není žádná demokracie, ne?