slupnul jsem řecký gyros v americké sezamové bulce s tatarskou tatarkou, vyrobený drobnou vietnamečkou v asijském bistru dragoon, kolem světa za deset minut.
Teďka sedím a chroupám měkoučké kokosové pusinky, vyrobené podnikem, který má adresu www.trvanlivecukrovinky.cz a který mně naprosto zbytečně radí, že pusinky je potřeba uchovávat v suchu a šeru, hele, to si jako ti třívraňáci (někde jsem zaslechl, že správný ajťák neříká www, nýbrž tři vrány) opravdu myslí, že já nevím, že pusinky nejlépe chutnají v suché posteli v podvečer nebo v noci? Hele, když už jsme u těch pusinek, kdysi v druhohorách svého vývoje jsem se docela vážně zabýval myšlenkou, kteráže prsa jsou vlastně nejkrásnější. Jestli taková ta dívčí, pevná a hrotitá, nebo raději taková ta zkušenější a plnější, co mají svou váhu, nebo snad načisto ženská, velká, měkká a poddajná. A pak jsou zde ještě ňadra s pihami, božíčku, to je vám zpravidla ta pihovatost rozprostřena a rozeseta na mléčně bílé kůži, když tedy ta dáma je rafinovaná a neopaluje se jako praštěná, to by na to musel být člověk básník, aby tu krásu dokázal popsat jen tak z voleje.
Tehdy jsem s tím měl problém, ale dnes, coby starý zkušený pes tvrdím, že nejkrásnější prsa jsou ta, na která si můžeš položit tvář, i ta nejkrásnější, podvolující se jinému, mají dosti zásadní vadu na kráse a to je nemožnost vnímat jejich teplou hebkost tím, že na ně kontaktně aplikuju některý ze senzorů, co mně narostly na těle, nejlépe dlaň nebo tvář, tak je to, piha nepiha.
Ale na to nemusí být člověk ani příliš stár, aby zjistil, že může mít radost z toho, že se na něj přenese kus radosti někoho, koho má rád, na to netřeba býti stár, na to stačí býti mouder, to je krásné slovo, mouder, několik mouder, ale pár dmoucích ňader, a už jsme zase zpátky u oblíbeného tématu, to je zvláštní, kolik věcí na světě mně připomíná ženská prsa, řekl bych, že skoro všechny, kromě letadlové lodi a bible asi všechny, ačkoli s biblí si nejsem jist, v bibli je dost příkladů, že staří národové nebyli až tak prudérní, jak se nám katechetové snažili namluvit, příklad stařičkého židovského krále Davida, který doufal nabýti ztraceného mládí obklady z mladého dívčího masa nebo Máří Magdalena, která byla původním povoláním prodejná žena, zase si mohu představovat užitnou hodnotu jejího těla ve vztahu k částce, za niž poskytovala mužům (i ženám?) kus na hraní.
Sakra, a víte, že mně prsa připomíná i ta pitomá letadlová loď? Jasně, na čem pluje loď? No na moři! Co dělá moře? Vlny! Co připomínají vlny? Jasan, ňadérka, prdelky, bříška, a ještě pěnu, co mně připomíná pěna? To ani neříkám, nebo řeknu jenom koupel, ať si nemyslíte, že mám pořád pěnu u huby. Všimli jste si, jak špatně chlapi maskují pěnu u huby pěnou na holení? Chlap, když má pěnu u huby, hned se začne holit a říká: „Chci, abych byl krásně vyholený, abych tě neškrabal, až se budeme milovat, zlatíčko!“ ale přitom jen blbě maskuje pěnu u huby. Ženské, když mají pěnu u huby, nemyslete si, že nemají, co do pěny u huby jsou úplně stejné jako my chlapi, jen si pěnu na holení roztírají tam, kam skutečně patří, na holeně. Na holeni pěna na holení. Až úplně nahoře.
Ale když už jsem vám tady zmínil zkušenosti starého psa, přidám ještě jedno vypozorované faktum vérum, nejošklivější bývají baby, které to o sobě nevědí, ty prostě životem valí jako Titanic a vůbec jim nepřijde, že je někde závada. Prostě jsou všichni slepí, když si nevšimli jejich zajímavé a nevšední krásy. Ty opravdu rafinované ošklivé baby k tomu ještě na sobě předstíraně hledají vady a čekají, že jim to budeš vymlouvat, očekávají takové to: „Ale kdepak miláčku, žádný velký nos, ty máš krásný antický klasický řecký nos!“ říkají chlapi babě s raťafákem jako zhašák na svíčky v katedrále svatého Víta. „Ale kdeže, ty a malá prsa? To nemyslíš vážně! Máš krásné úměrné a sportovní poprsí, co by jiná za to dala!“ melete, když vám osud přihraje do cesty ženskou, co má na hrudi polní letiště Dva duby.
Když jsem v pravěku vyplňoval za nenápaditou kolegyni přihlášku na slet čarodějnic, tak do rubriky počet ňader jsem napsal šest ve třech řadách uspořádání do V, zkrátka byla to žena šestiválec, mohla rázem uspokojit tři milovníky polyňaderných dam. Jsou mezi námi takové skvosty, na jejichž čelní straně si můžete vymodelovat vzrušujících oblin několik párů. V případech obyčejných lidí by se jednalo o pouhou teorii, protože při obdivování a laskání těch vzrušujících oblin by prostě nebylo kam si stoupnout, leč čarodějnice to zvládají levou zadní kopytnatou.
Ale večer, to bude hostina, v ledničce nám hnije už od minulého týdne kus nějaké supermarketové slaniny, bude potřeba ji opéct, podusit na tom tuku něco paprik, prdnout na to tři vajíčka a doufat, že toho sežeru co nejvíc, než se ke stolu dostaví dvorní obdivovatelka paní doktorky Cajthamlové, nebo jak se ta neuvěřitelná postava ve značně nepodařeném televizním seriálu jmenuje, minule jsem jí toho dobrou šestinu musel nechat, hamounice jedna!
