Léty získává muž jednu mysteriózní schopnost. Dokáže svůj sexuální hlad ukojit obyčejným jídlem.
Boršč je mňamka, někdy se naň vrhnu, ale to musím si vybrat speciál červenou řepu, taková, co leží zoufale na regálech v supermarketech se málokdy hodí, tam polehávají seschlé chudinky, které vám tak akorát umí zasvinit ruce, prkénko, nůž, stůl a to světlé tričko, co jste si na sobě v naivní víře ve svou vrozenou šikovnost a opatrnost nechali.
Musí vám ta řepa tak hezky charakteristicky vrzat při krájení, aby byla akorát, na červené řepě miluji, že po uvaření je taková matně průsvitná, všechnu barvu odevzdala ve prospěch společného díla, a trošku masa taky aby od něčeho zbylo, dávám i rybu, když se do boršče nedá všechno, co tam patří, není to ono. A k boršči u mě patří pirohy, plněné mletým masem, to je zvláštní, Rusové tomu plněnému pečivu říkají pirog a jihoameričtí Indiáni říkají malé loďce piroga, čtu teď nějakou knihu čínského mudrosloví a tam jsou ty jejich znaky, to je absolutní řeč, každé slovo má svůj znak, a věty oni skládají ze slov pod sebou.
Český překlad má například osm slov a tam jsou pod sebou třeba jen tři znaky, tam mluví už ty vazby mezi znaky, je to jako s latinou, která také neměla slovní vycpávku a přesto byla exaktní a srozumitelná, příklad: „dementat quem perdere vult deus,“ a my řekneme: „uvrhne bůh v šílenství toho, koho chce zavrhnout,“ to je jaksi oficiální překlad, také se dá přeložit krátce: „zešílí, koho bůh nechce.“ Všímáte si, že staré jazyky nepotřebují zájmena, bez kterých se naše řeč stává poněkud nesrozumitelnou? Ale to už jsem v jiné učebně, odeberu se teď do kuchyně vařit boršč, můj excelentní boršč.
Kdysi jsem o něm mluvil v hospodě, možná si myslíte, že nějak často zmiňuji ve svých řečech a vzpomínkách hospodu, to je tak, můj děda o černých hodinkách u nás doma ženským vyprávěl příběhy z mládí, zatímco ony při sporém světle látaly ponožky nebo pletly svetry, na což ani nepotřebovaly nějak nadvakrát vidět, a tak jak můj děda vyprávíval svým ženským, tak i já převzal jeho štafetu a vyprávím tady svým ženským a kamarádům své vzpomínky na dobu bujarou.
Nemyslete si, že hospodu prostě jenom tak najdete tím, že do pár hospod vlezete a kde se vám líbí, tam budete chodit na pivo. To není řešení. Hospodu si musíte vyrobit, všechny stojí za hovno, když tam vejdete, posedává tam pár cizích týpků, co se spolu nebaví, každý sedí jinde a mračí se do půllitru zvadlého piva. Ty vejdeš, dáš si jedno a když je dobré, dáš si druhé, když ti chutná furt, dáš si jich pár a za dvě hodky zjistíš, že sedíš u stolu s šesti chlapy, že se chechtáte a ty plácáš, co ti slina na jazyk přinese, oni se také holedbají, ošukali jste společně celou Afriku a teď se pouštíte přes Střední Východ ochutnat Japonky a zjistit, co je pravdy na tom, že ji mají napříč a že když jdou ze schodů, tak jim mlaská.
Takové řeči vedete, opijete se spolu, nemůžete se rozloučit, zajdeš tam párkrát, a pak tě potkávají lidé a říkají: Tý jo, znáš tu hospodu Pod Lipami, ty bláho, tam chodí taková parta bláznů, stojí to za to, někdy tam zajdi, tam se dějí věci!!! a začnou ti popisovat, co jsi tam zinscenoval minule ty sám, zrovinka před hodinou mně hospodský oznámil, že už je v provozu jeho podnik, který byl nějaký čas v rekonstrukci, takhle nějak to vypadá, když se zavedeš jako veselá kopa, hospodský ti napíše sms, že otevírá a chlapům řekne, že přijde Pospa2006 a má vystaráno.
Vždycky jsem tvrdil, že pro osobnosti se nesmí chodit do nóbl šantánů ale do pivnic, tam vedle sebe sedí místní chirurg s místním akademickým malířem, s archivářem místního muzea, který zná šest jazyků a všechny vladaře v dějinách lidstva, s nimi sedí automechanik, který má zvláštního koníčka, sbírá elektrické izolátory ze stožárů, prostě jen sám život umí namíchat ke stolu tak bizarní směsici osobností a oni si tam nehrají na mistry, docenty nebo inženýry, tam se říká Pepo, Karlíku, Bohouši, a hlavní slovo má klidně třeba ten automechanik, protože ti pánové vědí, že nikdo na světě nesežral všechnu moudrost světa a tak si navzájem váží jeden druhého pro to, co se dověděli a znají o svém oboru, a navíc dobře vědí, že nikdo není práv a nemůže soudit, jestli ředitel školy je pro společnost víc než dobrý automechanik, který vychoval své dvě děti ve dva slušné lidi a dnes sbírá staré izolátory?
Jaké "A kde je recept?" Já vám jenom oznámil, že dnes vařím boršč, o receptu nebyla řeč. Nebuďte přízemní, stará čínština nebo latina jsou daleko zajímavější.
