Abyste mně rozuměli, nemám na mysli ty leváky, kteří mají jemnou motoriku řízenou opačnou hemisférou než praváci, mám na mysli takové ty skutečné leváky, kteří když krájí chléb, zpravidla překrojí se v pase a ještě tři lidi za sebou.
Když za dávných časů v jeskyni každý lovec ulovil jelena, nebylo ještě leváků ale nebylo také šamanů, kouzelníků a zaříkávačů všeho druhu, ti vznikli, až se narodili leváci, co by si kopím ublížili a neuměli ulovit ani mníka.
Tehdy začal první takový levák špekulovat, protože měl hlad jako bejk, no a vyšpekuloval bohy lovu a oběti těm bohům za lepší a úspěšnější lov, nejdřív se ty oběti v podobě nejlepších soust (jak jinak) jen tak nechávaly v lese a když do rána zmizely (pravdaže víme jak), bylo to v pořádku, lov byl zajištěn a levák byl syt.
Později se sytý levák začal nudit. U obřadu obětování začal tančit, tedy nesmíme si představovat nějaké klasické passo dobble nebo úkroky na kriminální tango 1930, on se jen tak kymácel a skučel jako meluzína, obíhal jeskyni a obřadně čural do koutů, zkrátka měl už roupy, oběti už mu museli lovci nosit přímo do jeskyně, už si ho museli takříkajíc hýčkat, protože živobytí bylo tehdy velice vachrlaté a nebylo zatím nijak přesně určeno, kdo vlastně má pro koho být potravou.
Jednoho dne se takový samozvaný všeználek postavil do čela smečky lovců a protože už cosi pochytil z večerních vyprávění skutečných lovců, začal organizovat. Tak vznikly ředitelské porady.
