Byl už u vás Godot ?

Celé dopoledne volného dne jsem prolelkoval čekáním na Godota, v mém věku už skoro směšné, takřka neomluvitelné, jediným světlobodem na procházce po rozzářeném ranním městě bylo náhodné setkání se známou, musel jsem ji odtrhnout od cizího kočárku s miminkem, nad nímž sehrávala obvyklou maniakální mateřskou etudu.

Nad tím malým nešťastníčkem čarovala jako bohyně, předkláněla a vzpřimovala se jako muslim při modlitbách, vykřikovala do zrůžovělého obličeje rozpačité maminky a do samého nebe súry o neobvyklé kráse miminka v kočárku a výhružně se na ně zubila, působila tak strašidelně, že těžký dubový regál ve výkladní skříni obchodu naproti jektal zuby, jevil jasnou snahu vyrvat ze zdi hmoždinky a utéci do sklepa. Musel jsem ji odtáhnout od kočárku s omluvou usmívající se mamince, která ještě nic netušila, docela otevřeně jsem jí řekl, že onu dámu odvedu od toho kočárku dál v jejím vlastním zájmu, přesněji řečeno v zájmu jejího novorozeněte, bylo totiž reálné nebezpečí, že ta bosorka malé uřkne.

Odpoledne jsem ale už musel ven, měl jsem velice dobrou náladu, ani netuším, jak se mně udělala. Nejveselejší zážitek jsem cestou nahoru lesem měl když běželi kus cesty podél potoka, jehož směr kopírovala moje cesta, dva takoví ti strakatí voříšci s rotačními ocásky, uřvaní a srdnatí, protože byli na svém břehu za křovím pod chatami svých pánů, a řvali a řvali, vyplýtvali za tu chvíli, než jsem prošel kolem, takové množství sprostot a hrubostí, že by stačilo průměrnému psovi na několik životů.

No dobře, to jsem vykradl Jerome Klapku Jeromeho, ale je to hezké, tak co, Helena Vondráčková také přezpívala Killing me softly od Carole King po Robertě Flack, ačkoli to vůbec, ale vůbec nebylo potřeba. A také velmi dobře vím, že je infantilní, omlouvat svůj prohřešek prohřeškem vyšší kategorie, jehož se dopustil někdo jiný.

Sápal jsem se po spádnici na takový hrb, kam ani v létě nelezu, protože je to tam skoro po čtyřech, když jsem šel nahoru, psí hrdinové si rvali hrdla a když ale jsem šel nazpět, potkal jsem poblíž toho místa chlapa s dvěma přerostlými jatečními telaty, nějakými těmi chundelatými dobrosrdečnými slůňaty, psi jako stodoly ale hraví a nad míru spokojení v té slotě a mrazu, protože měli kožichy jako Robert Falcon Scott na Jižním pólu, ti dva malí zázraci tam byli opět, řvali a řvali, ale tentokrát už dobrých padesát metrů dále, nad chatami za keři v zahradách, o to udatněji a hlasitěji vypočítávali, co by čekalo vetřelce, který by tam za nimi popoběhl a dohnal je, s úsměvem a klidem v duši jsem nasedl do auta a jel na večeři.

Tentokrát to byly boloňské špagety se sýrem, zelný a zeleninový salát, kde bylo čínské zelí, paprika, kukuřice a jiné lahůdky pro čtyřnožce. Co to je za nový zvyk, že se lidé přizpůsobují ve stravě koňům? Mně nepřipadá, že by koně byli bůhvíjak zdraví, soudě z množství koňského salámu, který se pravidelně na pultech řeznictví objevuje. Nějak se mně to celé nezdá, když nic, tak alespoň z té jednostranné makrobiotické stravy koně zblbli, jak si jinak vysvětlit fakt, že lítají jako blázni kolem závodiště a navíc s povykujícím strakatým šílencem na hřbetě?