Blog je po anglicku mudrování.

Když jsem se ondyno dověděl jak vlastně vznikl dnes velmi frekventovaný výraz blog (z anglického sousloví web log vtipnou přesmyčkou „we blog“ a následným vypuštěním zájmena we), vybavil se mně krásný moravský výraz mudrovat.

Bylo by zajímavé vysledovat, jak se do češtiny tento exotický (odmítám obecně zažitou rádoby vědeckou etymologickou teorii odvozenosti od výrazu moudrost) výraz přisunul, protože mudry jsou polohy rukou při indickém tanci. Významově to celkem sedí, protože ty polohy mají své přesné významy a vyprávějí celé příběhy.

Pro neznalého jsou tyhle pohyby tajemné, takže mudrování může být jak jadrné a chytré, tak plané a zbytečné, podle schopností vnímatele porozumět mudrujícímu.

Moc slov z véd a upanišad se do češtiny nepřisunulo, tenhle je asi docela vzácnost, jsme přece jen daleko větší kamarádi se sousedy, němčinou a jejím slovosledem, ale úplně nejblíž, pominu-li slovanské bratry a bratrance, asi máme k latině, některá slova čeština přejímala bez ohýbání, třeba takové také = item převzala a používala běžně, jiné už ohýbá podle českých pravidel jako třeba ministr nebo ministrant a tvoří z nich už česká slovesa s latinským základem.

Co je však zajímavé, že v těch našich podivných podmínkách zběsilého ranného kapitalizmu, kdy ve snaze být in všichni se snažíme mluvit anglicky, málokoho zajímá původ slov.

Kupříkladu takový dámami hodně používaný výraz oriflame vyslovujeme anglicky oriflejm, že ano, ale oriflamme je francouzské slovo a značí historický bojový praporec nebo odznak, středověkou korouhev. Měli bychom tedy to voňavé slůvko vyslovovat francouzsky.

Z necitlivosti a nevědomosti se tak stále více dostáváme do pozice našich ekonomických a dnes (bůh nám buď milostiv) i politických vzorů za Atlantikem, které všechna slova ať už přišla z kteréhokoli jazyka, vyslovují americkou výslovností a tak se vyčleňují z kulturního světa, protože každý kulturní člověk se snaží neprznit alespoň vlastní jména lidí a zemí, s nimiž má co do činění.

Na dovolených se zpravidla snažíme pochytit alespoň pár základních pojmů z domorodé řeči, cizincům v naší domovině jsme ochotní i sehrát pouliční commedii de l´arte, aby doopravdy pochopili, kdeže je to autobusové nádraží.

Potud vše v pořádku, činíme tak dobrovolně a pokud někoho neurážíme, byť i nevědomky, nic proti.

Z politického pohledu ovšem třeba fakt, že před časem Klaus s Putinem jednal rusky, může také být klasifikován jako velmi pikantní, teď v době zvyšování cen ropy. Klaus a rusky, to mě docela pobavilo.

Ale mě politika nebaví, já rád skládám a rozdávám úplně neznámým krásným mladým slečnám na ulici origami, z papíru umným skládáním vyrobené růže, ptáčky, strašidýlka a jiná potěšeníčka.

Vlastně rád bych rozdával, kdybych měl tu odvahu a uměl to skládat, takže jenom o tom mudruji, ve skutečnosti je to tak, že zpravidla tu potencionální nejobyčejnější vlaštovku zapomenu nesloženou v podobě lístku s napsanými úkoly a nákupem v náprsní kapsičce a ona se v žernovech naší automatické pračky promění v miliony maličkých bílých chumáčků, které tvrdošíjně ulpívají ponejvíce na tmavých tkaninách, odkud je s orientální trpělivostí moje ženská vlastnoručně po jedné obírá a také drhne všelijakými drahými udělátory na psí chlupy za bouřlivého láteření a nevybíravého spílání nějakému cizímu nepřítomnému sklerotickému dědkovi.