ale spící se obracejí každý do světa vlastního. Hérakleitos
Nejslozitejsi pristroj, jehoz princip jsem pochopil teprve pred nedavnem. Rolnicka.
V nějakém literárním opusu pokleslého dobrodružného žánru jsem si přečetl složeninu „Well, done!“ a jako předseda své vlastní komise pro uvádění věcí na pravou míru jsem s ním naložil takto:
Well done! je nesprávná složenina anglického a španělského slova, přípustná snad v mexickém pohraničí před sto lety, tak možná pokorně odpovídal wett back (doslova mokrá záda, přeneseně uprchlíci z Mexika do Spojených států, kteří přeplavali Rio Grande nebo Rio Pecos) starému hraničáři (old Frontier, stopaři, hlídajícímu říční hranici mezi Mexikem a Spojenými státy), když právě vylezl z vody, na neurvalou výzvu: „Go home, you little fucking bastard!“
Správně však má na tom místě zaznít wellcome, je to takové to balkánské Dobro došli, které čeština převzala ve tvaru Zdrávi došli, turisté možná toto oslovení užívají i jindy ale já to heslo používám výlučně jako úlevné zvolání, když někdo konečně pochopí princip složitého stroje, třeba rolničky (kradu z Radoslava Nenadála, já vím, jenže když se mně hrozně líbil název jeho knihy K principu rolničky, ale číst jsem Nenadála nějak neuměl, nebyli jsme si naladěni), úlevné a uznalé konstatování, jak to pálí tomu druhému, když to takhle bryskně pochopil okamžitě po pátém vysvětlení, ale je tu mnoho dalších asociací, z Nenadála jsem tuším si zapamatoval ruské “nam něnáda svabódy, my něchóčem ťúrmy, nam náda vodky, vodka, éto svabóda i ťúrma.“
Ale Nenadál překládá z angličtiny, a to mě nebere tolik jako vodka, svabóda i ťúrma, svoboda a vězení, dokonce už zde byl zveřejněn žebříček nejtěžších žalářů na světě, jakási vězeňská top ten, no, dovolil bych si s úspěchem pochybovat, protože o těch skutečně nejtěžších se naprosto nic neví, a mezi novináři už vůbec nic, kdo se dnes bude chlubit temným středověkem, žejo. Četl jsem si v té hitparádě a scházela mně tam přinejmenším zmínka o vězeních, kde jsou umístěni příslušníci hnutí Falun gong. Ale vezměmě to odjinud, od nejznámějších, já za naše nejznámější považuji Špilberk, ten tvoří vrchol trojúhelníka se základnou tvořenou body Princip a basa. Brněnský Špilberk, v jehož katakombách milý Gavrilo v kameňu bručel svých dvacet járů za to, že jako jediný z celé skupiny v Sarajevu byl zvědavý, jak to dopadlo, a tak ho teda dopadli.
Dnes jsem se probudil kolem čtvrté a déšť, bubnující na okno mně začal podkreslovat film, co si poslední dobou promítám stále častěji. Hraješ v něm hlavní roli. Jsi zamlklá a tajemná, drobná se zavřenýma očima. Ležíš vedle mě a já se nechci hýbat, abych tě neprobudil. Pozoruji tvůj neklidný spánek a toužím se procházet tvými žilkami, nechat se omývat tvou krví a zalézt až do malíčků.
Jako zdatný mechanik bych si všechno prohlédl a zkušeným hmatem napravil potřebné. Pak bych vstoupil zpátky do sebe a pozoroval tvůj šťastný úsměv. Protože kdybych byl zručným opravářem lidských těl a myslí, zajisté bych věděl, jak opravit to, co způsobuje, že jsi šetrná na úsměvy. Ty víš, že nemyslím ty úsměvy, co jimi odstřeluješ nic netušící lidi.
Díváš se na mě jak do terária
Až k nebi stoupá sametový kvér
Mé chtíče a tvé “Madonna mia”
V tvém srdci černý pasažér
