Ten pud je zřejmě stejně starý jako lidstvo samo, už pračlověk Janeček hnal s klackem v ruce zatoulavšího se prasouseda, doprovázeje své počínání strašným řevem a spíláním. Prasoudy nebyly ještě vynalezeny a tak silnější svým právem lovil ve větší a bohatší oblasti než bázlivec od vedle.
Je už tak v lidské povaze přivlastňovat si věci. A zmnožovat je. Nic proti tomu, když si někdo koupí a uloží do skříně deset tisíc poštovních známek. Nic proti tomu, když ukecá všechny ochotné kolegy v zaměstnání a oni mu dalších deset tisíc známek nanosí ze svých domovů. Nic proti tomu, když si zavilý filatelista podá inzerát, že zdarma zlikviduje něčí pozůstalost. Víme přece, co po starých osamělých lidech zůstane prastarých pohlednic a dopisů.
Ale lidé neshromažďují jen předměty na Zemi zrobené, lidem se zachtělo vlastnit i kus Země samotné. A vymysleli si vlastnictví svého palouku i sloupce vzduchu nad ním, vymysleli si teritoriální vody kolem pobřeží, vymysleli si institut vlastnictví nerostného bohatství vykutaného či vyvěrajícího ze země na jejich pozemku.
Snad jen některá společenská zřízení se pokusila tuhle nezřízenou touhu svých spoluobčanů regulovat a zestátnila půdu, vody, lesy, dokonce prý poroučela i větru a dešti. Ptactvo nebeské se vznášelo v erárním vzduchu a žížaly se provrtávaly státní hlínou, ať obsahovala smolinec a pyrit nebo ne. Tato zřízení však po prohrané studené válce byla prohlášena za totalitní a dosavadní vláda byla nahrazena vládou ctící privátní vlastnictví přírodních zdrojů.
Ten pud je zřejmě stejně starý jako lidstvo samo, už pračlověk Janeček hnal s klackem v ruce zatoulavšího se prasouseda, doprovázeje své počínání strašným řevem a spíláním. Prasoudy nebyly ještě vynalezeny a tak silnější svým právem lovil ve větší a bohatší oblasti než bázlivec od vedle.
A co teprve zlatý run v Kalifornii či na Aljašce, to byl poslední pravěk moderní doby v oblasti získávání kousků povrchu planety do soukromého vlastnictví. Zabookování claimů pro toho kterého zlatokopa záleželo mnohdy na rychlosti jeho spřežení, s nímž uháněl k místně příslušnému pozemkovému soudu.
Cosi z povahy pračlověka Janečka jakož i zlatokopů vede jinak vcelku mírumilovného obyvatele české kotliny k rozšiřování svého hájemství, ať už je zdědil po svých bojovných předcích či docela prozaicky vyvážil dobovou hodnotu kousku zeměkoule dobovou měnou.
A tak občan vlastní, spravuje a zvelebuje svůj kousek země a někdy se stane, že nějakým řízením osudu se stane, že má možnost nenápadně a beztrestně svůj majeteček pomnožit. A protože zeměkoule není nafukovací, děje se tak bezpodmínečně na úkor souseda.
Každý, kdo objeví vedle svého úředně přisouzeného kousku povrchu zemského jiný kousek zanedbaný a opuštěný anebo jen nehlídaný důsledně a pravidelně, se vší odpovědností a u znalosti celého významu toho slova pravím KAŽDÝ je jat touhou svůj pozemek o část nebo i celý takový bezprizorný a domněle ničí majetek rozšířit. Být jat touhou však ještě neznamená začít kopat základy pro nový plot. Jsou mezi námi slušňáci (nebude přesnější lenoši?), kteří svou pravěkou touhu udrží na uzdě a dokáží celé roky ctít svou hranici a neporušit sedmého přikázání božího o nabytí majetku či prospěchu nečestným způsobem.
Ale většina obyvatel zeměkoule sedmého přikázání nedbá a když má možnost, ráda svůj majeteček zmnoží. A za socializmu se to zmnožovalo jedna radost. Kolem obcí byly všechny pozemky původních vlastníků dobrovolně nebo násilím sdruženy do velkých půdních celků a obdělávány hromadně nikoli vlastníky nýbrž námezdními zaměstnanci nějakého zemědělského družstva, kterým bylo celkem šumafuk, jestli se zahrady za domy celého sídliště roztáhly do toho půdního celku třeba o deset nebo i více metrů. A tak se vlastně v zájmu úhlednosti celé řady plotů takových zahrad na tuto nečestně vytvořenou novou hranici přisunuli i ti, kteří by to jako jednotlivec nedokázali. Prostě a obyčejně následovali příkladu nepoctivosti, která zůstala nepotrestána.
A pak jednoho krásného jitra přišli do takové obce mladí lidé s přístroji na trojnožkách a pestrobarevnými ráhny, aby všechny pozemky v obci zaměřili moderní metodou a vyhotovili novou mapu, neboť ta stará už byla vlivem opotřebení a neaktuálnosti nepoužitelná. Píše se rok s jedničkou na začátku letopočtu, v obcích vládnou Místní národní výbory a veškerou půdu obhospodařují Jednotná zemědělská družstva. Ti mladí muži a ženy s přístroji povolali vlastníky a uživatele každého na jeho pozemek a žádali po nich, ať jim přímo na místě ukáží odkud a kam až sahá jejich zahrádka a ať si tam, kde není oplocena, označí předepsaným a trvalým způsobem hranice.
Vlastníci zahrad tak chutě učinili, podepsali příslušné protokoly (za všechny vlastníky pozemků obdělávaných družstvem stvrdil podpisem a vahou své erudované osobnosti nové hranice jejich vlastnictví některý z funkcionářů družstva) neboť si mnuli ruce nad snadno získaným cizím proužkem země. Leč oni mladíci a mladé dámy s přístroji po vyhotovení mapy zjistili, že obyvatelé okrajových částí obce nejsou příliš poctiví a po zhodnocení velikosti rozdílů mezi historickým a dnešním tvarem a rozměry pozemku jim v nové mapě buď hranice opravili (to v případu menších a zákonem dovolených odchylek) anebo ponechali jen to, nač měli „papír“ a zbytek jim přisoudili toliko jako „užívání“ leč původní vlastník zůstal nezměněn.
V této situaci dochází v naší zemi k sametové revoluci a začíná se zase ctít soukromé vlastnictví. Všichni postižení vlastníci zmenšených pozemků jsou u vytržení radostí nad faktem, že jim vlastnictví zůstalo zachováno v původní podobě po celou dobu útlaku totalitním režimem a ujímají se vlády nad svými věcmi, jak se zpívá v revolučním songu. Leč jaké je jejich zklamání, když část svého pozemku najdou v krajině za cizím plotem. Zkouší se domluvit se sousedem chamtivcem a někomu se to někdy i podaří a dostane alespoň zčásti zaplaceno. Ti ostatní se obrací na soud. A to nemají dělat. Rozsudky k obecnému překvapení zní ve prospěch nových vlastníků. Odůvodnění rozsudků jsou prajednoduchá: Vlastníci a uživatelé tehdy při mapování potvrdili nové užívací hranice svých nemovitostí a protože předešlá socialistická evidence se zakládala a vedla podle skutečného užívání v terénu a nikoli podle listinného stavu, jsou povinni je ctít i dnes neboť ona socialistická evidence se dnem platnosti nového zákona stala evidencí současnou.
Pro mě to není spravedlivý rozsudek, pro mě je to amnestie chamtivců.
